Článek
Kytarista, aranžér a zpěvák Ota Petřina působil v šedesátých letech v orchestru Golden Kids a pak ve skupině Václava Neckáře, ale komunistům se znelíbila jeho dlouhá hříva a musel odejít. V sedmdesátých letech se věnoval skládání vlastních nekomerčních věcí a hraní či aranžování pro druhé. Spolupracoval třeba s C & K Vocal a Petrou Janů.
Stylově se sólový Petřina pohybuje mezi blues, popem a art-rockem. Až patnáctiminutové skladby přes svou délku ani dnes v roce 2009 nenudí, výjimkou přitom nejsou ani rozsáhlá, velmi pozvolna plynoucí kytarová sóla.
Většina skladeb by se díky kytarovým kvalitám klidně obešla bez zpěvu. Jsou detailně propracovány i aranžérsky, tu a tam překvapí nástroj, který byste vůbec nečekali, a na pozadí pocítíte nenápadný psychedelický šmrnc. Petřina zkrátka představuje to lepší ze zvuku "sedmdesátek" - je artistní, ale vyhnul se nestravitelným manýrám.
Kytarista napsal i některé texty. Občas jsou, pravda, kapku dobové, až legrační. Z dnešního hlediska se jim dá vytknout i pár klišé a že Petřina nedisponuje ohromujícím hlasem, je známo. Přesto tohle dvojalbum stojí za pozornost, už proto, že pluje jaksi mile mimo hlavní proud stovek CD, které firmy každý měsíc vychrlí.
Ota Petřina: Super-robot komplet, Supraphon 2009