Barokní operu v pozoruhodné podobě mělo toto hlediště možnost vidět již před deseti lety při Rameauově opeře Castor et Pollux v nastudování rovněž francouzského týmu. I tentokrát se hrálo při svíčkách (s přisvícením hloubky scény) a s pokusem o dobové herectví, omezeným především na frontální postoje aktérů do publika a nedůsledné dodržování stylizovaných gest.

Kostýmy se pohybovaly mezi barokem a gotikou

Scénografie lesa s holými dřevěnými kmeny působila naopak současně a představu opulentní barokní podívané rozhodně nenaplnila, a to ani při oživení efekty jako Armidin zlatý vůzdrak, hrom a svištění větru za scénou, loďka uprostřed látkových vln apod.

Navíc výrazový slovník připomínal místy spíše inspiraci východními konvencemi (čínský drak, boj s dřevěnými tyčemi). Kostýmy se pohybovaly mezi barokem a gotikou a příšery ohrožující Rinalda zastával baletní pár. Při značné tmě na scéně to bylo, zvlášť v prvním dějství, málo.

Druhá premiéra ale nebyla pro posuzování hudební i inscenační kvality zcela regulérní, protože za náhle onemocnělou Marii Fajtovou zaskočila v roli kouzelnice Armidy Kateřina Kněžíková, která ji zpívala z pochopitelných důvodů, byť v kostýmu, u koncertního pultu. Její pěvecký výkon však je hoden velkého obdivu za suverenitu a virtuozitu, s jakou Armidu v rekordním čase zvládla.

Zklamáním byl i výkon Mariany Rewerski

Kdo však chce ocenit i herecké akce vášnivé Armidy, měl by si počkat na původní obsazení s Armidou Fajtové, kde Kněžíková alternuje Almirenu. Tu zpívala i na druhé premiéře korejská sopranistka Yeree Suh sice technicky precizním, ale velmi křehkým sopránem, který v prostoru Stavovského divadla téměř zanikal.

Zklamáním byl i výkon argentinské mezzosopranistky Mariany Rewerski, jejíž hlas se ve středních polohách za orchestrem vytrácel a pro hrdinského Rinalda postrádal lesk a sílu. Z pěveckého obsazení byl skutečným zážitkem jen Argante Adama Plachetky.

Orchestr Collegium 1704 zaujal barevným zvukem dobových nástrojů a (až na flétnu v předehře) i precizní souhrou. Nicméně, emocemi, které Händelovu hudbu činí tak jedinečnou, tento Rinaldo bohužel vskutku příliš neoplývá.


G. F. Händel: Rinaldo
Dirigent Václav Luks, režie Louise Moaty, scéna Adeline Caron, kostýmy Alain Blanchot, dramaturgie Beno Blachut ml. Premiéry 4. a 6. 4. ve Stavovském divadle.