S přehledem jste v neděli 28. září vyhrál brněnské regionální kolo první národní soutěže slam poetry v Česku, ale básničky už delší dobu nepíšete. Proč? Vyschla vám inspirace? Nebo vás začaly víc bavit próza a dramata?

Básničky nepíšu proto, že jsem jich už napsal dost. Je to tlustá kniha a mně to zatím stačí. Začal jsem je psát, protože mě nebavilo číst cizí. Takže jsem si řekl, že si napíšu svoje, které bych si číst mohl a které by se mně líbily. A to, že jsem vyhrál předkolo, za to může porota. Na próze a na dramatu se mi zamlouvá, že je píšu u stolu a že se u toho bavím. Jiný důvod to asi nemám. 

Jste coby autor, řekněme, veselý ironik. Nezdá se mi, že byste prožíval nějaká tabu ani úctu k ušlechtilostem, ať už jde o lásku nebo třeba o ekologii.

Cílevědomě to nedělám, já nedělám cílevědomě vůbec nic. Ale zase to odbýt jenom tím, že mě to baví, to by byla škoda a nebyla by to pravda. Mně se zdají strašně zhoubné jakékoliv ideály, až mě trošku i rozčilujou. Mně třeba ani nevadí krváky v televizi jako spíš nějaký zamilovaný romantický příběhy. Ty se mi zdají pro lidi škodlivější. 

Proč?

Nevím, asi jsem cynik. 

Povídková kniha Zameť mou hruď, která zakrátko vyjde, je dost rafinovaná a v rozporu s tím, co jste před chvílí řekl, i dost cílevědomá. Je to slovník, pod jehož písmeny se skrývají povídky, a v každé povídce jsou použita a také definována slova od příslušného písmene. Jak jste ji psal?

Cílevědomě, nebo nahodile? Protože jsem už napsal knihu povídek a román a hry a básničky, řekl jsem si, že bych si mohl napsat slovník. Tak jsem to zkusil s tím, že každé slovo, které si do něj vyberu, si definuju po svým. Vybral jsem si od každého písmene pár slov, která mě zajímala, napsal, co znamenají, ale zdálo se mi to takový suchý. Takže jsem se rozhodl, že to obalím nějakými větami a na každé písmeno zkusím napsat nějakou povídku. A že tam musím všechna slova, která jsem si předtím vybral, použít. A pak docházelo k zajímavým věcem. Když jsem nevěděl jak dál, zůstala mi jen jediná možnost, že tam musím použít třeba slovo xerox, které by mě jinak vůbec nenapadlo. A tím se děj zvrátil úplně někam jinam.

Vypustil jste v průběhu psaní povídek nějaká slova, když se vám nehodila?

No, vlastně několik jsem jich vyhodil, asi tři nebo čtyři v celé knize. Ale pak už jsem se úzkostlivě snažil všechna slova, která jsem si vybral, v těch povídkách vymlátit.