Někam se však při nejrůznějších připomenutích jeho letošního výročí ztratilo nejméně deset dalších politických stran, dva milióny rakouských a německých zajatců, ukrajinské, kavkazské a jiné vzpoury a vlády, bílá a intervenční vojska, internacionalistické houfy, atamanské bandy, ale také politické bouře v československém vojsku i mezi krajany. O poválečném vývoji doma i v Evropě nemluvě.

A tak byl Hašek představován zároveň jako austriácký a poté i zborovský chrabrý hrdina, vlastenec a protibolševický agitátor, ale zároveň i bolševický zrádce a přeběhlík. Také jako homosexuál, zároveň i bigamista a děvkař, alkoholik a zároveň abstinent, také anarchista a zároveň ukázněný blbý aparátník, zkrátka notorik abstinent, humanistický rudý katan, agent Kominterny, který si dělá srandu z její revoluce, kariéristický pobuda i bezvýznamný světový spisovatel.

Pokud se vám zdá, že takováhle postava se nedá zahrát ani na divadle, natož v životě, máte pravdu. Papír ovšem snese všechno. Laskavý čtenář nechť raději věnuje pozornost monografické a trochu zvláštní publikaci Pavla Gana Osudy humoristy Jaroslava Haška v říši carů a komisařů i doma v Čechách, inspirované v mnohém i manželi Bogatyrevovými, která je objevná a na naše poměry nevídaně fundovaná, přestože čelí problému, s kterým se setkala v Českém románu již Olga Scheinpflugová: jak totiž věcně i formálně spojit dokument s románovou fabulací.

Odpovídá na otázky, proč se Hašek jako "lidový anarchista a sociální revolucionář" tak nečekaně a náhle vrátil domů: odvolán z armády z důvodů, pro které se ještě po dvaceti letech popravovalo (Antonov-Ovsejenko, Haškův vrchní velitel, s Jakobsonem patron překladu a také autor předmluvy k sovětskému vydání Osudů, v r. 1938 pochopitelně zakázaných, Radek, Kollontajová, Dybenko, anarchisti, sociální revolucionáři, námořníci, vlastně celá ta rudá protikremelská opozice a Hašek mezi nimi a bratry Čechoslováky).

Čtenář Ganovy knihy snad také dojde k poznání, proč po vítězství kremelských komisařů tak opatrně, ale se vší naléhavostí žádal dopisem podporu z Prahy ve své snaze zmizet z Ruska. "Já sám budu se starat odtud se dostat, ale já vím, že sám ničeho nemohu udělat. Vy musíte tlačit a o to Vás prosím."

Dva měsíce poté již možná seděl s mým tátou U Medvídků Na Perštýně, možná o nějaký den později, možná upíjeli dingač a možná vzpomínali na dva kufry portvejnu, které se Stanislavem Čečkem a Jindrou Popkem kdysi při kartách tři dny v Kyjevu likvidovali, ačkoli otec je přivezl z Moskvy původně s jiným záměrem.

Ale nic z toho, co se napsalo či napíše o Haškovi, není rozhodující. Rozhoduje výhradně a jedině to, co napsal: dílo.

Pavel Gan: Osudy humoristy Jaroslava Haška v říši carů a komisařů i doma v Čechách, z němčiny přeložila Alena Bláhová Atlantis, 2003, 328 stran, cena neuvedena