První vášeň jsem prožil, když jsem si koupil počítač, navždy opustil psací stroj a objevil svobodu, kterou mi to dává (právě teď píšu v jednom francouzském městečku a používám něco, co neváží ani jeden a půl kila, obsahuje deset let mého profesionálního života a za méně než pět sekund mi poskytne všechno, co potřebuji).

Druhou vášeň jsem prožil, když jsem se poprvé připojil na internet - který už tenkrát byl největší knihovnou ze všech.

Třetí vášeň však s technologickým pokrokem nemá nic společného. Jde o... luk a šíp. V mládí jsem četl fascinující knihu Rytířské umění zenového lučištníka od E. Herrigela, v níž autor líčil svou duchovní dráhu prostřednictvím tohoto sportu.

Ten dojem mi zůstal v podvědomí až do dne, kdy jsem se v Pyrenejích seznámil s jedním lučištníkem. Slovo dalo slovo, on mi půjčil své vybavení a od té doby už si neumím představit, že bych lukostřelbu neprovozoval skoro denně.

V Brazílii jsem si pořídil patřičné zařízení v bytě (takové, které lze v případě návštěvy za pět minut rozmontovat). Ve francouzských horách praktikuji lukostřelbu každý den venku; už dvakrát jsem z toho onemocněl - jednou hypotermií, když jsem více než dvě hodiny zůstal venku při teplotě minus 6 °C. A letos, na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, jsem musel brát velmi silná analgetika; dva dny předtím jsem si špatnou polohou paže přivodil bolestivý svalový zánět.

Čím to je, že to člověka tak fascinuje? Střelba s lukem a šípem, zbraněmi používanými už třicet tisíc let před Kristem, není vůbec praktická. Ale Herrigel, který ve mně tu vášeň vzbudil, věděl, o čem mluví.

Uvádím několik úryvků z Rytířského umění zenového lučištníka, jichž lze využít při různých aktivitách každodenního života: "V okamžiku, kdy je třeba udržet napětí, soustřeďte se výlučně na to, co potřebujete použít; jinak šetřete silami, naučte se (s lukem), že k tomu, abyste něčeho dosáhli, nemusíte dělat nějaké přílišné pohyby, ale musíte se zaměřit na cíl."

"Můj mistr mi dal velice tuhý luk. Zeptal jsem se ho, proč mě začíná učit, jako bych už byl profesionál. Odpověděl: Ten, kdo začíná něčím snadným, nebude dostatečně připraven na velké výzvy. Je lepší vědět hned, jaké obtíže na cestě nás čekají."

"Dlouho jsem střílel, aniž se mi podařilo pořádně napnout luk, až mě jednou mistr naučil dechovému cvičení a všechno šlo snadno. Zeptal jsem se ho, proč mě neopravil dřív. Odpověděl: Kdybych tě od začátku učil dechovým cvičením, myslel by sis, že jsou zbytečná. Teď uvěříš tomu, co ti říkám, a budeš to dělat, jako by to bylo opravdu důležité. Tak jedná dobrý učitel."

"Okamžik, kdy vypustíme šíp, je instinktivní, ale předchází mu zevrubné seznámení s lukem, šípem a terčem. Dokonalý zásah v životních zápasech také předpokládá intuici; na techniku však můžeme zapomenout, až když ji úplně zvládneme."

"Když jsem za čtyři roky dokázal ovládat luk, mistr mi poblahopřál. Měl jsem radost a řekl jsem, že jsem urazil polovinu cesty. Ne, odpověděl mistr, chceme-li se vyhnout zrádným nástrahám, je lepší považovat za polovinu cesty bod, při jehož dosažení už máme za sebou devadesát procent cesty."

POZOR! Používání luku a šípu je nebezpečné. V některých zemích (např. ve Francii) se luk považuje za zbraň a smí se používat až po získání průkazu o způsobilosti, a to pouze na vyhrazených místech.

 

Paulo Coelho patří k nejčtenějším autorům současnosti, čtenáři z více než 150 zemí z něj učinili jednoho z neopominutelných spisovatelů naší doby. Jeho nejnovější kniha Jedenáct minut vychází v českém překladu Lady Weissové v nakladatelství Argo tento týden. Při této příležitosti věnoval Salonu pětidílnou sérii svých fejetonů. Překládala je Pavla Lidmilová a vyprávění o třetí vášni je poslední.