Hrdiny filmu oceněného stříbrnou Německou cenou a nominovaného na Zlatého medvěda na Berlinale 2002, jsou jednadvacetiletý policejní důstojník Filippo (Giovanni Ribisi) a devětadvacetiletá rozvedená učitelka angličtiny Philippa Paccardová (mimořádná Cate Blanchettová si touto rolí jistě otevře dveře k náročným hereckým charakterům). Vedle toho, že Paccardová zkouší své žáky z cizích slovíček a opravuje po večerech diktáty, svede při svém učitelském povolání i leccos jiného: na koleně sestrojí bombu a na začátku filmu ji umístí v kanceláři mafiána Marca Vendiceho, který kontroluje prodej drog ve městě a má na svědomí i život jejího bývalého manžela.

Lidská opravdovost

Více zoufalá než sladká pomsta ale nevyjde: nešťastnou náhodou exploze zabije namísto lotra čtyři nevinné lidi ve výtahu, z toho dvě malé děti. Teroristka-angličtinářka je zatčena, koneckonců sama policii udala po činu své jméno, a vyslýchána na komisařství, kde se do ní zamiluje mladý tlumočník Filippo. Od té chvíle se odvíjí osudový příběh lásky, msty i trestu, na jehož konci se Philippa a Filippo jako psanci na útěku vznesou v ukradené helikoptéře až kamsi do očistného nebe. Tykwer se ve filmu vydal na "nebeskou" cestu, k níž mu posloužil scénář, který napsal, ale již nestihl natočit předčasně zesnulý polský filmař Krzysztof Kieslowski se svým dvorním scénáristou Krzysztofem Piesiewiczem. Ač německý tvůrce text dost upravoval, ocitá se na podobné hraně opravdovosti lidského dramatu a jímavého kýče jako svého času Kieslowski například ve filmu Dvojí život Veroniky (1991) či ve známé trilogii Tři barvy: Modrá, Bílá, Červená (1993-94).

Malířské krajinky

Tykwerovo Nebe, v jehož artistním obraze převládá tentokrát namísto "modré, bílé či červené" nejvíce "zelená", je nicméně zajímavým filmem a příkladem toho, jak dnes lze ještě originálně natáčet "velké lidské příběhy". Film se postupně propadá do mámivé hudby, do snivých Filippových pohledů a bolestných Philippiných protipohledů. Dojem poloreálnosti a umělosti filmu vyvěrá čím dál tím více i z obrazu, který (ve vynikající kameře Franka Grieba) na konci už zcela tone v malířských (chtělo by se říct manýristických) krajinách. Zkušení vyznavači akčních filmů, ale i kriminalisté se sebekratší praxí v oboru ovšem těžko uvěří, že zamilovaný policejní zelenáč zorganizuje s pomocí náctiletého bratříčka útěk Paccardové přímo z vyšetřovny komisařství. A úzkostlivé maminky a tátové těžko snesou situaci, kdy Filippův otec přiveze sotva dospělému synovi uspořené peníze a nechá ho svému osudu poté, co se ujistí, že se oba psanci opravdu milují.

Hra je skončena

Jenže o to tu v první řadě nejde, stejně jako není nejdůležitějším tématem korupce policejních orgánů, které skrytě spolupracují s drogovými dealery. V porovnání s Kieslowského filmy se nelze zbavit dojmu, že Tykwer tento příběh nemyslí tak docela vážně. Více si "hraje" a příběh snímá s větší odtažitostí, která se nejvíce odhalí v oněch nebeských nadhledech na červené střechy města. Jako by Tykwer drama učitelky, která se vraždou mstí zlu, spíše zpracoval coby počítačovou hru, podobně jako bratři Filippo a Ariel na začátku filmu smaží na computeru simulátor letu helikoptéry. Namísto nápisu Game over nebo popraskaného obrazu, kterým počítačový program oznamuje dříve či později nevyhnutelný pád a výbuch létajícího stroje, ve filmu oba zamilovaní hrdinové "tykwerovsky" zmizí kamsi do ztracena. Snad do nebe? Nebo někam dál? Jisté je, že může začít další příběh, nebo nová hra.

Nebe Německo 2002, 96 min režie: Tom Tykwer, scénář: Krzysztof Kieslowski, Krzysztof Piesiewicz, kamera: Frank Griebe, hudba: Arvo Pärt, hrají: Cate Blanchettová, Giovanni Ribisi, Remo Girone, Stefania Roccaová, Německo 2002