Hlavní obsah

Horkou Brazílii veze do Akropole Zuco 103 i Renato Borghetti

Novinky, Stanislav Dvořák

Brazilské rytmy, jazz a jemné doteky elektroniky, to je kombinace, která zní výtečně v podání nizozemsko-brazilských Zuco 103. Můžete je slyšet 2. června v paláci Akropolis v Praze. Před nimi se tam 12. května zastaví jiný Brazilec, Renato Borghetti.

Článek

Zuco 103 jsou známí jako průkopníci stylu Brazilectro, elektronické hudby čerpající s jihoamerického folklóru. Bylo by ale zavádějící si je představovat jako běžnou elektroniku, už některé starší věci jsou spíše křehčího charakteru a na nové desce After the Carnival (2008) skupina ještě více ustoupila od dusajících počítačů a nabízí něco, co se stále více podobá hudbě u nás velmi populární Yvonne Sanchez.

Zuco 103 mají živého bubeníka, klávesáka, kytaristu, basistu a perkusistu. V čele skupiny stojí  talentovaná a krásná brazilská zpěvačka Lilian Vieirová. Jejich nové písně se pohybují mezi brazilskou a kubánskou tradicí, acid jazzem i dubem. Aktuální album natáčeli částečně v Rio de Janeiru a podílel se na něm i kytarista a banjista Sergio Cavazzioli (Gilberto Gil) a perkusista Marcos Suzano.

Humor i prvotřídní virtuozitu oceňují odborníci u "akordeonového čaroděje" Renata Borghettiho. "S divokou a vášnivou hudbou Gauchů, tedy jihoamerických kovbojů, udělal totéž co Astor Piazzolla s argentinským tangem. Jeho hudba spojuje strhující rytmus se spirituální nástavbou, do níž se promítá indiánská i černošská kultura. Díky tomuto propojení evropské kultury s domorodými mýty je Borghetti hudební paralelou magického realismu latinskoamerických literátů Cortazara či Gabriela García Márqueze," říká za pořadatele Kristina Klepková.

Borghetti pochází z jihobrazilského regionu u argentinské hranice, kde se hraje milonga, což je jeden z kořenů tanga. Kombinuje melodie latinskoamerické pampy se styly z Itálie, i Francie, z jeho hudby slyšíme TexMex, tango i sambu.

Reklama

Výběr článků

Načítám