Dánská pověra praví, že každá nevěsta musí mít na sobě něco starého, nového, půjčeného a modrého. Pro Katrine, která se má za dva dny vdávat za Jonase, je obstarání těchto povinných propriet jen zlomkem všeho, co musí do slavnostního obřadu stihnout. Včetně loučení se svobodou (z něhož by měla vyjít v použitelném stavu) a nadepsání kartiček pro zasedací pořádek u svatebního stolu, kde by neměla chybět například její starší sestra Mette. Ale jak vůbec říct zoufalé ženě, že zatímco ona se ještě léčí z nešťastné lásky, vy se vdáváte? To Katrine ani s Jonasovou asistencí nedokáže. První a nikoliv poslední lež z lásky je na světě a Katrine se na chvíli uleví...

Řízena na dálku nastávající tchýní a zevnitř duše neomylným instinktem uvést věci do zmatků, se Katrine chystá vyrazit za řešením dalších položek v seznamu nezbytného, když se v telefonu ozve známý hlas. A za pár okamžiků už zvoní u dveří ten mizerný Švéd Thomsen, pro kterého se Mette ještě pořád trápí. Jen tak zničehonic si přitáhne po dvou letech z Keni a teď tu stojí, a halasí, že musí uvařit snoubencům něco naprosto afrického. Katrin s Jonasem ho tedy zvou dál aniž by tušili, že tím odstartovali smršť událostí, na jejímž konci už nic nebude jako dřív a oni sami se octnou o velký kus života dál.

Nepřislazené hýření vtipem

Pokud si dnes pod pojmem romantická komedie představujeme téměř výhradně Pretty Woman a všechny její následovníky, pak pro film Starý, nový, půjčený a modrý raději na toto označení zapomeňme. Jakkoliv právě on mu plně odpovídá. Poctivé, nepřislazené romantiky bez laciných efektů je tu na rozdávání a vtipem film doslova hýří.

Příběh, natočený podle pravidel manifestu Dogma ´95, (mimo jiné nařizuje používání ruční kamery a zakazuje používání hudby, pokud není přímým aktérem děje) je silný a působivý v první řadě skvěle napsanými a zahranými postavami. Katrine, Jonas, Thomsen i všichni další jsou lidé, jaké potkáváte kolem sebe a většinu z nich byste nejspíš chtěli mít za kamarády. Nežijí ve vzduchoprázdnu, jsou normální, milují se, radují a trápí tady a teď, a jestli vám některé jejich trable nepřipadají zrovna běžné, je to vaše štěstí, nikoliv vada filmu.

Z postav a jejich charakterů vychází další klad filmu: zcela samozřejmé prolínání komediálních a dramatických prvků, plynoucí z přirozených životních situací. Nadsázku některých zápletek lze snadno přijmout aniž by si člověk musel klást otázku, jestli by to právě a přesně takhle mohlo v životě být. Život není film (a naopak) a každou takovou otázku navíc lehce přehluší množství citu, který z celého filmu sálá.

Herecká jiskra a šarm

Nejen oceněný Björn Kjellman podává výborný herecký výkon. Neméně skvělá je Sidse Babett Knudsenová v roli Katrine, která sice nejspíš není ztělesněním krásy vídané na přehlídkových molech, ale má nevídanou jiskru, šarm a dramatický i komediální talent.

A stejně pečlivě režisérka vybrala další herecké představitele, kteří podávají vyrovnané výkony a celkové atmosféře filmu napomohli neméně než šikovně vybraná a použitá hudba, která je díky lehce muzikálovému pojetí filmu skutečně rovnocenným aktérem děje.

Starý, nový, půjčený a modrý

Dánsko 2003

Režie: Natasha Arthyová, scénář: Kim Fupz Aakeson, kamera: Rasmus Videbaek, hrají: Björn Kjellman, Sidse Babett Knudsenová, Lotte Andersenová, Soren Byder a další.