Hlavní obsah

Febiofest zahájil v Praze německý režisér Wim Wenders

Právo, Michal Procházka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Německý režisér Wim Wenders, neodmyslitelně spojovaný s filmem 70. a 80. let, navštívil ve čtvrtek slavnostní zahájení 16. ročníku Febiofestu, na němž převzal čestnou cenu Kristián za přínos českému publiku.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Wim Wenders převzal čestnou cenu Kristián za přínos českému publiku.

Článek

Jestli Wenders, zároveň filmař, fotograf a světoběžník, něco přinesl do historie filmu, tak jsou to jeho dlouhé „cestovatelské“ a meditativní jízdy kamery, do nichž jaksi vstupuje realita a za níž lze tušit meditující oko osamělého pozorovatele. Program letošního roku připomene osm filmů z vrcholné Wendersovy tvorby – a to nejen jeho americké toulavé filmy Americký přítel či Paříž Texas, v nichž objevoval širou krajinou dalekého západu, kterou byl fascinován ještě dávno předtím, než poprvé vycestoval z Německa.

"V šedesátých letech jsem se necítil doma v Německu, kořeny mých filmů byly jinde. Ta země byla stižená svou minulostí a já jsem nemyslel na nic jiného než na to, jak vyjet ven. Nebyla to žádná legrace tam žít,“ uvedl v Praze Wenders, který strávil dohromady patnáct let ve Spojených státech.

Geografický rozsah jeho tvorby dobře odráží už jenom to, že zatímco jeho první úspěchy byly spojeny se spisovatelem Peterem Handkem, velký vliv měla na Wenderse později i spolupráce s americkým dramatikem Samem Shepardem: „Vyrůstal jsem v době, kdy se nade všechno cenila koncepce autorského filmu, který napíše a natočí jeden člověk. Já jsem zase nebyl tak obratný literát, tak jsem se raději obrátil o pomoc k druhým.“

Forman a Passer jsou "evropsky blízcí"

Na svých cestách poznal množství lidí a získal i české přátele. „Když vzpomínám na lidi jako Miloš Forman, Ivan Passer, které jsem potkal v Americe, tak si uvědomuji, jak mi vždycky byli evropsky blízcí. Člověk cítil z Čechů v zahraničí stýskání, toužení po domově, ale zároveň jsem byl vždycky ohromen tím, jak se zároveň rychle a šikovně dokázali adaptovat, postarat o sebe. Vedle nich jsem byl nešikovný Němec v Los Angeles.“

Febiofest uvádí také kultovní snímek Nebe nad Berlínem, načrtávající metaforický příběh anděla nad železnou oponou rozděleným městem, který byl ve své době roku 1987 spojován nejen s nadějemi nadcházejícího znovu sjednocení Evropy.

„O Americe jsem řekl už všechno, co jsem chtěl. Paradoxně mi moje zkušenost ze života v cizině pomohla konečně přijmout i moje němectví. Německo je už velmi odlišnou zemí než bylo v mém mládí. Cestuji teď svou vlastí, fotografuji, hledám jeho novou duši. To je můj současný a dlouhodobý projekt,“ dodal dále Wenders, který také v Praze představil svůj poslední film Přestřelka v Palermu.

Reklama

Výběr článků

Načítám