Jak vznikla idea uspořádat koncert?

Nápad vzešel od ředitele Žofína pana Mikuly a dramaturga Karla Stiefela. Pozvali i obě kapely, se kterými jsem často zpíval, tedy Vlachovu kapelu i Bohemia Big Band Bohumila Volfa. Já budu mít velký blok na závěr, ale vystoupím i během celého večera, kde uvedu hlavně staré hity, takže si mne posluchači užijí dost. Doufám jen, že mi při těch změnách počasí neodejde hlas.

V posledních letech vás v Praze málo vídáme, vlastně jen na Swingovém festivalu na Vinohradech vždy počátkem listopadu.Co jinak děláte?

Bydlím dost daleko na venkově, takže se do Prahy málo dostanu. Zpívám spíše po republice s místními kapelami, většinou amatérskými big bandy, třeba v Lanškrouně je jeden výborný. Ale připravil jsem i album pro Multisonic, které by se mělo během koncertu křtít. I v následujících dnech se v Praze objevím častěji - zcela určitě na Swingovém festivalu a pak 25. listopadu při uvedení nového alba.

Když se ohlížíte za svou padesátiletou pěveckou dráhou, na co nejraději vzpomínáte?

Jen trochu lituji, že těch posledních třináct let v nových poměrech nepřišlo pro naši generaci dříve. Jako v životě každého, kdo prožil většinu let před rokem 1989, bylo hodně dobrého, na co rád vzpomínám, ale i některé věci, na které bych raději zapomněl. Krásné vzpomínky mám hlavně na působení v kapele Karla Vlacha po roce 1957, tehdy to byla jediná kapela, co u nás hrála swing, a to byla ta nejlepší škola.

Sledujete současnou scénu pop-music?

Z toho, co slyším v médiích, mne nikdo nezaujal, ale je třeba říci, že dnešní scéna je úplně jiná, než když jsme v šedesátých letech byli populární my. Současnost si žádá hlavně zpěváky víceúčelového typu, ty, kteří zpívají i v muzikálech, jejichž popularita dnes rozhoduje. Je to úplně něco jiného než u naší generace, která vyšla ze swingu a která byla doma jak v jazzu, tak i v populární hudbě.