V roce 2000 vyšlo výtečné dílo Chocolate Starfish And The Hot Dog Flavored Water a rok nato New Old Songs, povedené remixy starších skladeb. Pak ale ohlásil odchod kytarista Wes Borland a skupina za něho dva roky sháněla náhradu. Až letos našla Mike Smitha, bývalého člena formace Snot. Problémy tím neskončily. Když se novic ve skupině usadil, změnil její zvuk natolik, že zpěvák Fred Durst přinutil ostatní nachystaný materiál předělat. V tisku se začalo spekulovat o jeho intimním vztahu s Britney Spears a v kapele mu moc a moc chyběl mozek Borlandova kalibru. Ukázalo se, že pro ni znamenal víc, než se zdálo.

Nazí v trní

Na desce Results May Vary jsou Američané jako nazí v trní. Nemají mnoho energie ani originality, kterou jejich spojení černého rapu s bílou rockovou linií druhdy přinášelo. Nahráli pouze tuctové skladby pokukující po melodice, nikoli už štěkavém rapu. Nešlo to ven. I kdyby se kapela rozkrájela, zůstala by zoufale tápající děvou, které z dob slávy zbyly hvězdné manýry, leč nyní v otrhaných šatech brousí po kraji a pošetile přizvukuje kdákání slípek. To nejsmutnější nakonec: nejlepší písní na desce je akustická a vnitřně žhavá Behind Blue Eyes. Poprvé vyšla v jednasedmdesátém na desce Who´s Next britské skupiny The Who.

Limp Bizkit: Results May Vary Universal Music, 68:41