Hlavní obsah

Ve Vokolkově knize Zástavy srdce jsou zobrazeny láska i smrt

Právo, Tereza Radváková

Ústředním bodem knihy Václava Vokolka Zástavy srdce je zobrazení lásky. Emocionální výbuchy, citové propletence, pavučinky vztahů mezi lidmi. Láska znamená začátek a konec světa, smrt i zrození. Splývá se samotným životem, a proto se jedná více o opravdový cit než o milostné vzplanutí či fyzickou touhu.

Foto: archiv, Právo

Václav Vokolek

Článek

Vedle lásky potom vždy stojí smrt, vytváří její kontrast i paralelu. Zdánlivě nezávislé příběhy se zakládají na životních osudech čtyř žen, které lásku hledají. Jejich tváře se prolínají všemi výjevy, až postupně splývají v jednu podobu milované bytosti.

Děj se odehrává v několika časových rovinách. Postavy se setkávají, cirkulují v kruzích. Stále se vracejí na stejná místa, jež v jejich životech hrají stejně důležitou roli jako vzpomínky. Tajemná setkání zasahují do osudů a vyvolávají řetězce podivných déja vu. Nic se však neděje náhodou. Všechna tajemství se ukrývají jen a jenom v duších hrdinů. Ti se potom často stávají loutkami a vtělují se do očekávané úlohy.

Příběhy se často střídají s poezií

Příběhy se mísí se snovými reflexemi a vnitřními dialogy. Hrdina, ztracený ve vlastní existenci, se ocitá mimo čas a prostor. Výlety do světa fantazie vnáší do textu prvky pohádek. Vokolek inklinuje k nadčasovým polohám, kromě stereotypů lidové slovesnosti parafrázuje biblické motivy a antickou mytologii.

Také má ale blízko k literárnímu experimentu. V knize několikrát dochází ke střídání poezie a prózy, zejména ve vypjatých chvílích. Spisovatel tak umocňuje náboj dějových zlomů či vnitřního dilema hrdinů. Autorův popis krajiny, interiérů nebo postav zanechává silný vizuální dojem. Pravděpodobně to souvisí s jeho malířským nadáním. Líčení se odvíjejí tak, jako by daný předmět právě maloval. Detailně popisuje barvy, tvary i materiály.

Tempo děje se mění jako rytmus tepu srdce

Navíc se v textu vyskytují prvky, které přispívají výhradně obrazovým účinkem. Kontrast barev na hábitu jeptišky, barva spadaného listí a podobně. Zvukový, hmatový, případně čichový efekt zůstává zapomenutý.

Takové momenty jsou poněkud samoúčelné. Například ženské tělo autor sice zachycuje jako dokonalé ztělesnění krásy, přisuzuje mu však pozici pozorovaného objektu. Cit, jenž danou ženu doprovází, je úměrný kráse tvarů jejího těla. Jde tu ale stále pouze o pohled, vizuálně působí i struktura a pach.

Tempo příběhu se mění stejně jako rytmus úderů srdce. Obsahuje překotný běh, křeče, ale i spočinutí, zemdlení a smíření. Úplné utichnutí. Změny tempa se odrážejí v krajině. Právě určité souznění lidských životních příběhů s prostředím, kde se odehrávají, dodává knize Václava Vokolka neotřelou atmosféru.

Václav Vokolek: Zástavy srdce

Mladá fronta, 309 stran, 299 Kč

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám