Kamelot šíří milou folkovou pohodu, akustická kytara a basa uvolněně plyne, podařené poloakustické aranže oživují perkuse a elektrická kytara přidává tu a tam pěkné country-bluesové sólo. Jednou zabrousí i do oblasti Karibiku, ovšem zní jako typické „české reggae“, jinými slovy absolutní nepochopení žánru. Kdyby to slyšel nějaký jamajský basák, asi by se z toho osypal, a Kamelotu bych - bez jakéhokoliv sarkasmu - doporučil pro inspiraci navštívit koncert klasiků Toots and the Maytals 13. května v Lucerna Music Baru.

Horkého texty malují převážně večerní a noční zátiší, často se díváme na zářící měsíc z nějaké rybářské bárky a po obloze plují temné mraky. S věčným tulákem, „obyčejným chlápkem s kytarou“, utíkáme do přírody a narážíme na „znamení osudu“. Odkazy k Ježíšovi a svatým mi už přijdou s prominutím dokonale mimo a prosil bych netlačit tolik na pilu kotlíkářského filozofování.  

Staromódní romantická klišé mohou náročnějšího posluchače kapku otrávit, ale tu a tam je vyvažuje pěkné přirovnání či metafora. Jeden z veršů přesně pojmenuje, o co na téhle desce jde: „realitu zout, stoleté stromy obejmout“.

Mořská sůl Kamelotu pohladí, je to tak trochu domácí „kotlík“, ale ne úplně banální, muzikantskou invencí přece jen míří trochu výš. Nesdělí nic výjimečného, ale pro odpočinkový poslech plně  postačí.     

Kamelot a Roman Horký: Mořská sůl EMI 2009