Článek
Hra sází na divákovu fantazii
Inscenace režisérky Natálie Deákové akcentuje groteskní polohu textu a v rychlých střizích sází spíše na divákovu fantazii než na detailní vyhrávání ostatně jen lehce nahozených situací.
Zhruba od poloviny hry ale jako by si autor s tématem přestal vědět rady a rozmělňuje ho způsobem, který místo překvapující gradace nabídne násilně useknutou pointu narcismu.
Otázka, zda se za zaměnitelnými maskami tváří neskrývají individuální bytosti, se tu neřeší, a tak se nelze zbavit dojmu z povrchně promarněné možnosti, jež téma skýtá.
Hereckému kvartetu text moc prostoru k charakteristice postav nenabízí. Snad jen Lettemu, jehož Jiří Čapka vede od polohy lehce pobaveného, až dětinsky udiveného objevitele vlastní ošklivosti, přes zneklidnění ze ztráty identity až k vypočítavé suverenitě nabyté s novým zjevem, ale ani on nemá zrovna moc co hrát. Tím méně pak Ladislav Frej, Jan Šťastný a Andrea Elsnerová ve vedlejších rolích.
Mayenburgův Ošklivec není jen dramaturgickou trefou do černého. Aktuálním tématem jistě, kvalitou textu však nikoli.
Marius von Mayenburg: Ošklivec
Marius von Mayenburg: Ošklivec Překlad Kateřina Bohadlová, režie Natálie Deáková j. h., scéna Lukáš Kuchinka
Premiéra 13. března 2009 v Divadle na Vinohradech
