Článek
První exempláře Goyových grafik k nám přivezl už kníže Lichnovsky, počátkem 20. století byl umělec středem pozornosti Miloše Jiránka a jeho generace, od které pak převzali štafetu další, mezi nimi i malíř Ota Janeček, z jehož pozůstalosti pochází cyklus Hrůzy války, vystavený do 3. května v pražské Chodovské tvrzi (kromě pondělí otevřeno od 13 do 19 hodin).
Goya se v případě Hrůz války inspiroval nejen tragickými životními zkušenostmi (napoleonskou okupací Španělska), ale i válečnými scénami zachycenými jeho předchůdcem, Francouzem Callotem. Toho ovšem překonal v otevřenosti a drsnosti vidění celku i detailu.
Goyovy obrazy jsou stále aktuální
V osmi desítkách grafik kompletního vydání Hrůz (vyšly až dlouho po umělcově smrti, v roce 1863) rozvedl do podrobností Goya to, co jako malíř zobrazil v prvních plátnech s historickými náměty – Vzpoura 2. května a Poprava 3. května, ohromných a ohromujících záznamech povstání Španělů proti francouzským okupantům.
Jeví se tak nejen jako umělec ostrého vidění, ale také jako grafik-specialista, jehož tvorba je trvale inspirující. Aktuálnost spočívá v myšlenkovém bohatství i technické představivosti, projevující se v nevídaném rejstříku imaginace i virtuózní zručnosti, jíž Goya působí na evropskou kulturu od raného romantismu.
