Tentokrát kladla důraz na materiál z čerstvé desky Collideoscope a k tomu přidala výlety do své skvělé minulosti v 80. letech. Její síla ale není v jednotlivých skladbách, v repertoáru nemá vyslovené hity. Funguje jako nezastavitelný instrumentální stroj.

Living Colour sázeli na svou genialitu a v Lucerna Music Baru hráli bolestivě nahlas. Když kytarista Vernon Reid sóloval, prodíraly se jeho tóny až do posluchačova žaludku - tak byly řezavé. Leckdy, pravda, poněkud exhibicionistické, leč takhle to v kapele vždy fungovalo.

Znamenitý baskytarista Doug Wimbish se svým nástrojem dotvářel masivní zvukovou kulisu k přednatočeným základům, mazlil se s ním a laskal ho. Bicí Willa Calhouna byly nepředstavitelně živelné i svobodné a drzounek Corey Glover u mikrofonu pak nad vším exceloval. Nejsilnější ovšem byl, když jej kolegové vokálně podpořili.

V Lucerna Music Baru se odehrála rocková selanka. Některé pasáže, do jisté míry improvizované, diváky pohltily a dostávaly je do extáze. Není divu, že to Newyorčanům bohatě vraceli svou přízní.