Článek
Jaká budoucnost podle vás čeká člověka?
To je otázka, která se objevuje v mnoha mých knihách, ale nejsem žádný prorok ani vizionář. Snažím se pozorovat tendence, jež se dnes objevují, a pochopit, jaké existují výzvy pro náš druh. Jsme ve zlomovém okamžiku, protože žije přesně tolik lidí, kolik jich za celou historii zemřelo.
Ta se navíc zrychluje. Právě naše generace je ta, která rozhodne, zda lidstvo uspěje nebo ztroskotá. Hlavní problémy jsou ekologie, demografický vývoj, rozdělení bohatství, terorismus, využití jaderné energie, a pokud je nezvládneme, povedou k vymizení člověka z planety.
Proto se snažím dívat na vše z odstupu. Jakoby z pohledu mravenců nebo mimozemšťanů, kteří nás pozorují. Mohu říci, že jsem optimista a věřím v lidského ducha.
Opravdu jste si doma instaloval umělé mraveniště, abyste ho mohl lépe pozorovat?
Je to pravda. Začal jsem s tím jako devítiletý a připadalo mi, jako že pozoruji shora malé město. Snažil jsem se pochopit, co dělám na zemi, kdo jsou lidé, kteří se pohybují kolem mě, a pozorování mravenců se mi zdálo být vhodným způsobem, jak na tyto otázky odpovědět. Jakmile jsem přestal s trilogií o mravencích, přestal jsem i s jejich pěstováním.
Co jste na organizaci mravenčího světa objevil a nenapsal do knih?
Dal jsem do nich opravdu vše. Jejich psaním se sám vzdělávám. Pochopil jsem, že mravenci kontrolují svůj demografický růst podle potřeb. Nové mravence vytvářejí proto, že je potřebují. Není to jako u lidí, kteří se rodí proto, aby se množili.
Mravenci respektují ekologickou rovnováhu v lese. Jakmile vyčerpají určité území, přesunou se dál. Je to velmi feminizovaná společnost. Devadesát procent jsou samičky a zbytek bezpohlavní jedinci.
Myslíte, že by se lidé k sobě chovali lépe, kdyby věděli, že jsou sledováni? Mám na mysli jeden z principů vaší hry Vyvolení, na jejíž páteční premiéru jste přijel.
Ano. Myslím, že jsme adolescenční druh. Mravenci jsou na světě sto miliónů let, zatímco člověk pouze tři. Jako puberťáci máme chuť jezdit na motorce bez helmy, brát drogy, bít se navzájem a dělat spoustu hloupostí, abychom zjistili, jestli je to možné.
Jediný důvod, proč mladí nedělají opravdu špatné věci, je strach z policie. Kdybychom věděli, že existuje nějaký jiný druh, který je moudrý, který by mohl hrát roli určitého strážníka vůči našemu druhu, chovali bychom se jinak. Myslím si, že jsme hodně egoističtí a to nejen vůči dalším živočišným druhům, ale zejména vůči dalším generacím.
Snažíme se vzít vše jen pro sebe a nenecháváme nic svým dětem. Myslím, že by bylo správné mít nějakou smlouvu s budoucími generacemi. Nechat jim něco z toho cenného, co by mohli využít. O tom mluvím jak v knihách o mravencích, tak v této hře.
Věříte v nějakou mimozemskou civilizaci, která by mohla být naší nadějí?
Doufám, že jsou mimozemšťané. Nejhorší věc, která by se mohla stát, je, že by žádní nebyli. To by znamenalo, pokud bychom zničili Zemi, nebylo by už nic.
Jakých hodnot si nejvíce vážíte?
Harmonie. Myslím si, že lidstvo by se mělo vzdát růstového principu a napřít pozornost k harmonii. Přesunout se z neustálé snahy o ekonomický, demografický růst a vojenský vývoj víc k rovnováze, k takové odpočinkové fázi.
| V květnu by měl Knižní klub vydat román Tanatonauti, epopej zabývající se otázkou života a smrti. V pátek 27. února měla v pražském divadle Kalich českou premiéru jeho hra Vyvolení, o dvou lidech, kteří jediní na Zemi přežili. Hrají Michal Dlouhý a Lenka Vlasáková. |
Bernard Werber
Bernard Werber se narodil v září 1961 v Toulouse. Zanechal studia práv, aby se mohl věnovat žurnalistice. Jako volný novinář přispíval v letech 1983 až 1990 do vědecké rubriky časopisu Le Nouvel Observateur. Napsal dosud 16 románů, jeho díla jsou přeložena do 35 jazyků a dosud se jich prodalo více než 15 miliónů výtisků. V roce 1991 vydal fenomenální román Mravenci (Knižní klub 2005), na nějž navázal Den mravenců (česky 2006) a Revoluce mravenců (česky 2007).