V hlavních rolích se s velkým úspěchem představili mezinárodně uznávaní britští pěvci. Gustava von Aschenbacha ztvárnil tenorista Alan Oke, cestujícího a dalších šest rolí barytonista Peter Savidge a hlas Apollóna kontratenorista William Towers. Dalších třiceti menších rolí se ujali tanečníci se sborem.

Tříhodinové dílo, které se inspiruje slavnou novelou Thomase Manna, je považováno za vrchol Brittenovy tvorby. Stejně jako legendární Viscontiho filmové zpracování látky přináší reflexi o podstatě umělecké tvorby, ideálu krásy, síle lásky a smrti.

Hudební náročnost i námět vyžadovaly soustředění

V kuloárech se objevovaly názory, že titul byl pro operní příznivce dobrou ukázkou a rozšířením znalostí o klasické operní tvorbě druhé poloviny 20. století. Hudební náročnost a filozofický námět tohoto velmi intimního díla vyžadovaly po divácích, aby na představení přišli připraveni. Snad proto někteří z nich odešli během během představení, valná většina však zůstala.

Tak jako novela provází příběhem německého spisovatele Gustava von Aschenbacha, který se kvůli obavě ze ztráty umělecké inspirace rozhodne odjet z Mnichova a zamíří do Benátek, kde se rozvíjí cholera. Zde se seznámí s chlapcem Tadziem a obdivuje jeho půvab, jenž mu vrací inspiraci.

Stejně jako v předloze ani v opeře nedochází k žádnému bližšímu kontaktu mezi Aschenbachem a chlapcem a jeho rodinou. Tuto absenci vyřešil skladatel tím, že postavy obsadil do nezpěvných rolí a jako tanečníky.

Jevišti dominoval 12metrový bazén

Hudbu nastudoval britský dirigent působící v Německu Hilary Griffiths, jehož je to devátá spolupráce s pražským operním domem. Jednoduchou scénu sladěnou hrou světel a stínů vytvořil německý výtvarník Tom Schenk. Jevišti dominoval mělký bazén s teplou vodou, dlouhý 12 metrů, osm metrů široký a vysoký sedm centimetrů, který pojme zhruba pět metrů krychlových vody.

Titul bude mít pouze čtyři březnové reprízy, poté poputuje do Lyonu a Toronta.