Jak vzniklo vaše umělecké těleso?

Začalo to roku 1985. V té době zemřel slavný primáš Sándor Jároka, na jehož pohřbu se sešla spousta cikánských muzikantů a začali spontánně hrát. Tato událost vedla až k založení našeho orchestru.

Jak jste dali dohromady všechny ty rodinné muzikální dynastie? Je těžké je udržet pohromadě?

Je to těžký a zároveň lehký úkol. Po staletí se zachovalo, že dynastie si vždy váží nejvíc toho, kdo toho hodně umí. Pohromadě zůstávají, protože si orchestru váží.

Jak hledáte do orchestru nové členy?

Nehledáme nové členy. Náš orchestr je tak slavný, že k nám muzikanti chodí sami a pokud uspějí u přijímací zkoušky, mohou zůstat.

Na které skladby se nejvíc zaměřujete?

Výběr skladeb závisí na tržní poptávce. V poslední době nejvíce hrajeme Johanna Strausse, který je nám velice blízký a posluchačům se líbí, protože je romantický. Důležité je, aby byl ve skladbách rómský motiv jako v Lisztově Uherské rapsodii, v Netopýru či v Carmen.

Dovolujete hudebníkům během koncertu improvizovat?

V zásadě ne. Ale na závěrečných přídavcích každý hraje to, co ze srdce cítí. V tomto případě improvizace podporuji. A mám to hrozně rád.

Je pravda, že máte nejlepšího cimbalistu na světě?

Öszkár Ökrös je opravdu nejlepší cimbalista na světě. Je to úžasný sólista.

Během koncertu jsem zahlédla v orchestru jen jednu ženu. Má to nějaký důvod?

Zbytek žen je na mateřské dovolené.

Na vestě máte přivěšenou medaili. Jak jste ji dostal?

Je to vyznamenání od maďarského prezidenta za zásluhy. V orchestru ho má 48 hudebníků, někdo získal stříbrné, někdo bronzové. Já a několik dalších máme zlaté. Jsme na to velice pyšní.

Váš orchestr je velice úspěšný. Máte ještě nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout?

Chtěli bychom, aby lidé vyslovovali slovo cikán s takovým respektem, jako když mluví o naší hudbě. To by mělo platit nejenom v neromské společnosti, ale i v romské. Musíme toho udělat ještě hodně, aby se Romům dostalo ocenění. Proto věnujeme tolik úsilí do koncertů, jako například tady v Rudolfinu.