Pravda, zpěvačky Monika Absolonová a Radka Fišarová či na roli Šimona nachystaný Zbyněk Fric muzikálovou erudici mají. Kalibr typu Bílé či Hůlky ovšem chybí. Když pár dnů před premiérou vyhodil Renč prý hvězdnými manýrami trpící Kateřinu Brožovou, stala se z její nepřítomnosti přednost.

Zpívat a hrát

Za půl roku jistě budou všichni v ansámblu sebejistí, ale v sobotu k tomu měli daleko. Dobrovolně tak potopili přirozenou mladistvou dravost, doutnající kdesi vespod. Mezi zpěváky a tanečníky chyběl vůdčí duch, kapitán, který by svým výkonem dokázal celek vést. Chvílemi k tomu měla blízko Monika Absolonová, z neherců na pódiu nejmilejší překvapení. Její role pipinky Bugyny sice nevyžaduje precizní kumšt, leč ona si libovala v detailech, dokázala se po avízovaném odchodu na pódium vrátit a nazdařbůh cosi vyštěknout, přičemž zachovala vtip a zůstala pipinou.

Neherce o tři výkonnostní třídy převyšovali profesionálové. Lukáš Vaculík se snadno dokázal z teenagerské pozice mladíka se sex appealem převalit do role tatíka hlavní hrdinky Terezy, který sice sympatickou divu Alžbětu (solidní Radka Fišarová) svádí trochu těžkopádně, leč umí si přitom zachovat dospělý nadhled i cynismus. Vladimíru Brabcovi pak stačila v roli faráře jediná scéna ve zpovědnici, aby všechny ostatní odsoudil do role komparsu.

Více se tančí než hraje

Přestože Zelenka jednotlivé postavy poměrně detailně propracoval (v případě železničáře až zbytečně polopaticky) a připravil jim vlastní příběh, kolektiv jeho šanci nepřijal. Na pódiu raději tančí a jančí, neschopen ho takříkajíc uhrát. Žel ani uzpívat. V šedesátých letech byly totiž na tu práci osobnosti s výtečnými hlasovými dispozicemi. Ty většina protagonistů nemá, alespoň ne v takové míře, aby se se ctí vypořádala s dobovým materiálem.

Sestry Veronika a Daniela Nízlovy z Tweens, které se v roli Terezy vystřídaly v pořadí obě, Monika Absolonová, Zdenka Trvalcová (Julča), Ján Slezák (Šimon), Jaromír Nosek (Bob) ani Juraj Bernáth (Eman) nedisponují vokální přesvědčivostí a jistotou.

Jejich výkony mnohdy lavírovaly na hranici intonační přesnosti a řadu písniček jim pro klid v duši Renčův tým zjednodušil. Zpívají ale hity, a ty mohou - jak známo - s úspěchem interpretovat i obskurní tancovačkové party v Horní Dolní.

Michal David dopsal Hymnu českých udavačů a slyšitelně se nechal inspirovat Sklípkem z repertoáru Yvonne Přenosilové. Zapadá do šedesátých let a je to hit.

Zrání vyžaduje čas

Trumfem tvůrců je projekce. Nevyužívá záběrů z filmu, jak se nabízelo, ale původních ilustračních spotů, jejichž úkolem je posouvat děj. To ony udělaly z příběhu lásky a politické zrady milou pohádku, to ony slabším povahám vhánějí slzy do očí. Zejména v závěru, kdy se odhalují pravé tváře postav. Z nesympatického Oldy (Martin Pisařík) se stane bojovník za svobodu a divák konečně nenávidí postavu bolševického železničáře, kterého ztvárnil jinak velmi lidový Zdeněk Dušek.

Projekce nabízí i nejvtipnější moment celého muzikálu. Coby maturitní komise se v ní objeví pěvecké hvězdy šedesátých let Helena Vondráčková, Karel Gott a Václav Neckář. Pospolu pak ve skladbě Oliver Twist zpívají z plátna vokální party. Muzikál Rebelové je ten typ díla, které potřebuje čas, aby uzrálo. Má ho mít, základ je pevný. Až se podaří vykurýrovat dětské nemoci, bude radost schovat se s ním do stínu katedrál a nechat si zdát o starých krásách, iluzích i prohrách.

Rebelové, premiéra 26. a 27. 9., Divadlo Broadway, Praha. Režie: Filip Renč, libreto: Zdeněk Zelenka, producenti: Oldřich Lichtenberg, Michal David, choreografie: Libor Vaculík, scéna: Daniel Dvořák, kostýmy: Kateřina Mírová, hlasový poradce: Eduard Klezla.