Hlavní obsah

Do kin přichází historické drama Vévodkyně

Právo, Zbyněk Vlasák

Ze zkušenosti od Vévodkyně čekáte táhlý a velkolepý historický exkurz do Anglie osmnáctého století, ve kterém je sice na co se dívat (plné korzety, zámky, paruky), ale jinak nemá moc co nabídnout. Jenže snímek režiséra Saula Dibba je jiný, je aktuálnější než většina současných filmů, dokonce je dost dobře možné, že se vám při jeho pozorování nevybaví jen distributorem připomínaná Lady Diana, ale i Barack Obama.

Článek

Snímek Vévodkyně vypráví první roky manželství Georgiany Spencerové (Keira Knightleyová), která plná mladických ideálů vstupuje do domluveného svazku s vévodou Williamem z Devonshiru. O iluze však velmi rychle přichází. Dostává se plně do spárů svého manžela.

Oběti doby

William při bližším pohledu není zlý člověk, jen se chová podle dobových zvyklostí, není zvyklý na odpor, jiný názor či jiný pohled, než sám vyznává. Ženy (a nezůstává jen u manželky) mu jsou především prostředkem pro potěšení. Jediná výhoda jeho choti proti oblíbeným psům je, že ona mu může zplodit dědice, pochopitelně syna.

Ano, z dnešní perspektivy je zavrženíhodný, ale tehdy nijak výjimečný. Je v zajetí své doby. A ví to, ví, že není zcela svobodný, ale nemá zas až tak velký důvod se tím trápit.

Což se o Georgianě říct nedá. Jako vévodkyně může mluvit do politiky (byť jich to před ní mnoho nezkusilo), je módní ikonou své doby, lidé ji milují a vlastně jí nevadí role oddané manželky. Jenže je ve výsledku jen jedna z mnoha Williamových nocležnic. Dobrá, proč by ale nemohla i ona milovat někoho mimo svůj domov, když se u jejího manžela jedná o běžnou praxi? Třeba toho mladého politika, který svobodu hlásá na mítincích a jedním z jeho ústředních volebních hesel je slovo „změna“.

Alespoň nějaký náznak rovnoprávnosti by mi snad mohl příslušet, říká si Georgiana. Jenže to by musela žít ve světě s jinými pravidly. Ve světě, kde není pro muže normální a běžné beztrestně vydírat ženu tím, že už nikdy neuvidí své děti. Ani mít moc vydírání proměnit v činy.

Vévodkyně je komorní příběh

Nabízí se otázka, jestli je v těchto věcech naše současnost tolik odlišná.

Nabízí se otázka, jestli je v těchto věcech naše současnost tolik odlišná. Vévodkyně je film velmi divácký, dějově našlapaný. Střihově občas ujede, posloupnost některých scén vyruší, výpravou i kostýmy je vizuálně velmi pozoruhodný. Ale není velkolepý, rozmáchlý jako podobná historická dramata.

Jde o veskrze komorní příběh, což podporuje skromná kamera i minimalistické herecké výkony. Zejména vynikající Ralph Fiennes v úloze Williama nenápadně zvýraznil z dnešního pohledu odpornou a zároveň komickou nekompromisnost své postavy a přitom z něho nevyrobil monstrum.

O něco problematičtější je křehká Keira Knightleyová, která má za sebou skvělé výkony v Pokání a Pýše a předsudku, kterými se snad už úspěšně v očích diváků a divaček překvalifikovala z holky z časopisu v herečku velkých kvalit. Jenže tentokrát jí silnou ženu, která o svůj osud bojuje v nevyhratelném souboji proti době, prostě úplně neuvěříte.

Vévodkyně určitě stojí za vidění. Jako film vyjadřující se k emancipačním tématům současnosti. Jako dobová kostýmní přehlídka (v této kategorii si odnesla Oscara). A především jako komorní rodinné drama.

Vévodkyně

Vévodkyně Velká Británie/Itálie/Francie 2008, 110 min.

Režie: Saul Dibb, autorka předlohy: Amanda Foremanová, hrají: Keira Knightleyová, Ralph Fiennes, Charlotte Ramplingová, Hayley Atwellová, Dominic Cooper

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám