Výbor povídek Aleka Popova Zelný cyklus je drobná knížka, která se dá přečíst během pár jízd metrem či autobusem, i náročnost textu odpovídá takovému popojíždějícímu čtenáři. Až extrémně krátké povídky ale nejsou špatné.

Popov vidí Bulharsko jako zemi zneuznaných umělců a intelektuálů, kteří ve skrytu duše pěstují romantickou vizi, že jednoho dne přijde dopis ze Stockholmu či Paříže a vrhne je do středu zájmu světových médií, nebo že alespoň někdo vydá jejich básně nebo je vytrhne z nudného života a možná z toho kápne i nějaké to euro.

Všechny dopisy, emaily a telefonáty ale zaručeně skrývají trnitou cestu plnou groteskních překážek. Některé pointy povídek opouštějí realitu, aby posloužily humoru odhalujícímu pozici umění v konzumním světě (mecenáš vydá básníkovi knihu, protože její předčítání prospívá prasatům, která pěstuje), jiné zůstávají v mezích možného.

Z nich je asi nejvydařenější povídka Příjezd Derridy. Venkovský bulharský intelektuál je v ní pozván na konferenci, kde se má ukázat samotný Jacques Derrida. Dva týdny smolí příspěvek, který roztrhá, aby hned sepsal další. Představuje si, kde se bude setkání konat a jak se bude chovat. Trne hrůzou, aby se před svým vzorem nějak nezesměšnil. Když má konečně vyrazit, chybí autobus, protože parta místních chlapů se rozhodla jet na lov. Intelektuál v zoufalství popadne kolo, ale nabourá a konferenci nestihne.

Podobné konce čekají i nešťastníky z dalších povídek, ať už chtějí studovat v Americe nebo hledají lásku na internetu. Popovovy povídky jsou stručné, řízné, přesně a asketicky vystavěné. Menší vadou na kráse je ovšem to, že se hodně podobají jedna druhé, a tak si čtenář může lehce představit, co se stane o dvě stránky dále.     

Alek Popov: Zelný cyklus, Dybbuk, 128 stran, cena 148 Kč, z bulharštiny přeložila Ivana Srbková