Po příjezdu Markétky najde blízkého člověka. Přitahuje ho to k ní, ani neví proč. Má si s kým povídat a ptát se. Snaží se porozumět svému tělu, vše na něho čeká v daleké budoucnosti. „Láska je brána, kterou můžeš vstoupit, ale ne vystoupit,“ říká mu kamarád, řezník Josef Reinisch, který má svou Gabrielu.

A Lustig popisuje pestrou paletu postav všech možných věkových kategorií, sociálního zázemí, které se učí sžít s prostředím židovského ghetta. „Kdo by nelhal, když v jednom kuse lžou jemu?“ brání se Ludvíček nařčení z nečestného jednání.
Jak je Lustigovým zvykem, oživuje postavy známé z předcházejících knih. Tady je to třeba Soňa Inge, krasojezdkyně z Hamburku.

Ctitelé ji znají z titulu „Tanga. Dívka z Hamburku“. Sleduje mnoho nových postav, jako jsou třeba Frančeska Morgensternová, Jasmína, Fred Korn, Erna Veselý, nejbližších hlavním hrdinům.

Všichni se naučili žít se svou úzkostí, co bude. Autor vidí srovnání v divoké přírodě, lidé se chovají jako zvíře, které ve strachu zaleze do kouta a leží bez hnutí, než se vzpamatuje a jde si zase dál svou cestou. Jakou poslední kapitolu chystá osud pro Ludvíčka Adlera?

Lustig se po vyslovení základního motivu věnuje detailu, a tak Terezín získává barvitou podobu života vězňů i jejich strážců. Ti první si kladou mnoho otázek. Autor je nechává nezodpovězené, jsou určeny fantazii čtenáře. Ten možná tuší, jak jejich příběh dopadne.

Arnošt Lustig: Zloděj kufrů
Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 352 stran, 249 Kč