Nepochybně kritika Stalinových represí ze 30. let 20. století, ale i rozkazu o tom, že každý zajatec je považován za zběha a zrádce, měly podíl na tom, že KGB v roce 1960 zabavila rukopis při domovní prohlídce.

Autor oblíbených knih Lid je nesmrtelný a Za Volhou není země, v nichž zpracoval zkušenosti válečného zpravodaje, umíral nešťastný v nevůli režimu. „Německé komunisty, které jsme zavřeli do koncentráků, jste vy poslali do lágrů už v sedmatřicátém roce. Zavíral Ježov, zavíral reichsführer Himmler. Myslete na Hegela, učiteli,“ říkal bývalému pracovníkovi Kominterny Michailu Mostovskému vyšetřovatel v nacistickém koncentračním táboře. To se neostalinistům řídícím osudy SSSR nemohlo líbit.

Vasilij Grossman v knize napadl KGB, Stalina a celý jeho režim 

Grossman byl věren svému svědomí a nechal v knize promlouvat člověka, který nevěřil, že maršálové Tuchačevskij, Bljucher, Jegorov a mnozí další velitelé byli zrádci vlasti a nepřátelé. Osudy vědce Štruma zase ukazují na kádrovací praktiky sovětského režimu, výslechy navrátivšího se zajatce Krymova v moskevské Ljublance, považovaného za špióna, byly bolestnou reflexí doby.

Grossman vykreslil pestrou paletu charakterů lidí, kteří se postavili nacistům s vědomím, že jde o největší zlo, se kterým se setkali. Vůbec si autor pokládal otázky v širokých souvislostech. „Potřebujeme velké ideje, abychom vyhloubili nové řečiště, odvalili kameny, rozmetali skály a pokáceli lesy, potřebujeme sny o dobru, aby se veliké vody valily v přátelské shodě,“ píše.

Román vyšel poprvé v roce 1980 ve švýcarském Lausanne, v moskevském časopisu Novyj Mir pak v roce 1988. Poprvé ho česky překladatel Milan Horák uvedl v roce 1993. Je to výsostná literatura, která má schopnost oslovit čtenáře přes rozdíl časů i národností.


Vasilij Grossman: Život a osud
Euromedia Group ks. – Knižní klub, překlad Milan Horák, Jiří Honzík, 624 stran, 399 Kč

Vasilij Semjonovič Grossman
vlastním jménem Josif Solomonovič Grossman (narozen 12. prosince 1905 v Berdyčivu na Ukrajině, zemřel 14. září 1964 v Moskvě), vystudoval matematickofyzikální fakultu v Moskvě a působil jako chemik v Donbasu.
Po napadení Sovětského svazu vstoupil do Rudé armády a víc než tři roky působil jako speciální zpravodaj armádních novin Rudá hvězda. Odtud čerpal náměty svých románů. Až po jeho smrti vyšel rukopis Panta rhei o stalinských zločinech.
Jeho necenzurované válečné zápisky zpracoval historik Antony Beevor v knize Spisovatel ve válce, Vasilij Grossman s Rudou armádou 1941–1945.