Film sleduje stejnojmennou operaci, která v sobě nesla rozsáhlé spiknutí části politických i vojenských složek nacistického Německa proti jeho nejužšímu vedení v čele s Adolfem Hitlerem. Plán to byl jednoduchý, bylo třeba Vůdce zabít (nejlépe také jeho nejbližší spolupracovníky – Heinricha Himmlera a Hermanna Göringa) a rozpoutat puč proti jeho stoupencům a SS jako organizaci.

V čele odbojové akce stál plukovník Claus Schenk von Stauffenberg (zahrál si ho Tom Cruise), který předtím přišel ve válce o oko, pravou paži a dva prsty na levé ruce.

Snahou o zjednodušení se tvůrci dopustili nepřesností

Valkýra se ale na tyto události dívá dost problematicky. Nejde jen o historické nepřesnosti (pro příklad Stauffenbergovy pokusy o atentát byly ve skutečnosti tři, a ne dva, první a druhý filmaři sešili dohromady), které jsou zřejmě způsobeny snahou o co největší dějové zjednodušení. Hlavním nedostatkem Valkýry je, že zjednodušení na ostatních frontách jsou ještě radikálnější.

Singer totiž vůbec neřeší, kdo vlastně a z jakých důvodů se spiknutí zúčastnil. Jeho interpretace je zoufale černobílá. Jsou tady ti hodní nacisti, kteří to myslí dobře, a ti zlí, kteří můžou za všechny ty koncentrační tábory. O motivaci či postranních úmyslech zúčastněných tu není ani slovo, stejně jako o jejich minulosti či politickém smýšlení. A takový Rommel, který o puči rovněž věděl, je tu pro jistotu zamlčen úplně.

Část těchto námitek by šlo jednoduše vyvrátit, pokud by na začátku snímku nebylo napsáno, že je natočen podle skutečných událostí. Ale jenom část, protože ona zjednodušení ubližují i Valkýře jako thrilleru bez ambicí o historickou přesnost.

Černo-bílá je i hlavní postava, již ztvárnil Tom Cruise

Protože je Singerova interpretace černo-bílá, jsou totiž nutně černo-bílé i všechny postavy v čele se samotným plukovníkem Stauffenbergem. Navíc se Tom Cruise stále tváří tím hrdinským, odhodlaným výrazem. A je úplně jedno, jestli se dívá do očí svým dětem, manželce, Hitlerovi nebo popravčí četě. Jako kluk z plakátu.

Lidský rozměr tahle postava i díky jeho sterilnímu výkonu nemá. Jeho spolupracovníci i odpůrci na tom nejsou o moc lépe, alespoň nějaký vnitřní konflikt mají jen generálové Olbricht (Bill Nighy) a Fromm (Tom Wilkinson). I Hitlera (David Bamber) už jsme viděli rozehraného mockrát lépe – herecky (a to nemluvím jenom o kreaci Bruna Ganze v Pádu Třetí říše) i scenáristicky. Valkýře tedy nezbývá než svou „thrillerovitost“ opírat alespoň o děj, když to o postavy nejde.

Přesto právě i díky atraktivnímu tématu se Singerovi daří dávkovat napětí, a i když se občas uchyluje k filmařským klišé – třeba napínavý moment poznáte podle zvuku tikotu hodinek v pozadí – stvořil vlastně docela dobrý béčkový snímek.

Angličtináře sice ještě znepokojí, že některé německé postavy mluví anglicky s anglickým přízvukem, některé s americkým a některé s německým, a to bez zjevné logiky, a znalce historie rozruší přejmenování německých hodností dle amerického vzoru. Ale čím dříve se se všemi těmito zjednodušeními smíříte, tím dříve si tenhle prostý thriller bez jakéhokoliv přesahu začnete užívat.

Valkýra, USA, Německo 2008, 120 min. Režie: Bryan Singer, scénář: Christopher McQuarrie, Nathan Alexander, hrají: Tom Cruise, Bill Nighy, Kenneth Branagh, Terence Stamp, Eddie Izzard, Tom Wilkinson.