V Tesla Aréně bylo v úterý plno, nějakých třináct tisíc diváků, což je počet, jenž je v Česku na kapelu, kterou nehrají v rádiích, nepouštějí v televizi a nepatří k mainstreamu, naprosto nevídaný. A atmosféra byla skoro slavnostní: radostná, uvolněná a místy frenetická.

Ska-P měli tři roky pauzu, naposledy se v Česku představili v roce 2004 na festivalu Rock for People. Tehdy si získali zástup zdejších fanoušků, kteří pak přátelsky přistupovali i k tuzemským návštěvám formací No Relax a The Locos, které založili členové rozejitých Ska-P. I ony měly podobný politický náboj, ovšem loňský návrat „velké matky“ je na klubové scéně obrovskou událostí.

Po nepříliš zajímavých vystoupeních českých skupin Prague Ska Conspiracy a Fasfood Orchestra přinesli Španělé šokující porci energie. Hráli písničky z loňské novinky Lágrimas y Gozos, ty, jež vznikly před rozpadem, a sáhli třeba i do repertoáru punkových vzorů The Clash. Současně povětšinou ve španělštině vykládali o bolavých místech světa.

Ke ska a punku, základním stylovým motivům svého zvuku, citlivě přidávaly klasické rockové prvky i hrst popových melodií. Nad tím vším ale bylo bojovné pranýřování americké roztahovačnosti, policejní brutality, bujícího fašismu, zneužívání dětí církví, sociální nespravedlnosti nebo volání po legalizaci marihuany.

Ska-P jsou politická kapela, která hovoří, diskutuje, vykládá a nenápadně ukazuje cestu ze šlamastyky. Je to důležitější porce sdělení než to hudební, proto byla škoda, že české publikum na tenhle revolucionářský mítink přišlo především jako na koncert oblíbené party. Politické glosy byly přijaty, ale povětšinou neakceptovány. Když se na pódiu objevil policajt nebo kněz, vyvolalo to aplaus jako reakci na vizuální vjem. To podstatné ale proletělo kolem, což lze přirozeně z velké části přičíst španělštině v textech. Přesto bylo vystoupení Ska-P výbušné, poučné i zábavné. Přineslo letní festivalovou atmosféru živenou tvorbou, která má sdělení a pudí k neklidu.