Dumková nic nepřikrašluje, otevřeně ukazuje, že sex hraje v životě nezastupitelnou roli a leze lidem pěkně na mozek - zejména pokud ho nemají. A nezastírá, že potřeba sexu může lidi přepadnout na nejnevhodnějších místech a mnohdy se neovládnou. Asi nejlepším případem je bizarní příběh z výstavní síně s erotickým videem, které hrdinku tak vzruší, že začne masturbovat. A přesně totéž dělá muž za ní....

Dumková ukazuje, jak velká může být potřeba sexu a co všechno kvůli ní lidé jsou ochotni podstoupit, co udělají, aby si splnili své touhy. Stará žena se stane na radu své vypočítavé sestry prostitutkou, protože nemůže vydržet bez chlapa, tedy bez jeho přirození v ústech.

Povídky Dumkové však také ukazují, že ona potřeba sexu je také potřebou nebýt na tomto světě sám, nalézt vztah, což se mnohdy nedaří. V tu chvíli mají její povídky blíže k sociálnímu románu, jako příběh o vztahu pošťačky a osamělého muže, nebo ke smutné grotesce, jaké přinášely Směšné lásky Milan Kundery, ačkoli na rozdíl od nemilosrdného Kundery dává přednost happy endu, což je někdy škoda. Zejména titulní povídka, kdy milovník lolitek si na internetu sjedná schůzku s vysněnou dívkou a čeká tam na něj oslezlý homosexuál je v tomto případě signifikantní a mohla v tomto okamžiku skončit. 

I Dumková ale umí být tvrdá, když hrdinka jedné povídky čeká na svého vysněného dvacátého partnera, s nímž určitě bude mít dítě - stane se jím muž, který ji v parku znásilní.

Lolitkám by pomohlo, kdyby některé klišovité povídky ze sbírky autorka vyřadila a ty nejlepší ještě malinko dopracovala, protože to není jen účelová erotická literatura typu přečíst, vzrušit se, zahodit. Ukazují, že česká tradice erotické literatury, kterou rozvíjeli mezi válkou surrealisté včetně Vítězslava Nezvala, pokračuje.

Věra Dumková: Lolitky a jiné povídky

XYZ, 202 stran