Svazek Spanilá jízda a jiné krásné prózy ale svým titulem mate - "krásná próza" v autorově pojetí totiž znamená svéráznou syntézu jednak témat předchozích Brikciových svazků, jednak všech výše zmíněných žánrů: vedle realisticky-snových povídek tu čteme výrazně rýmovanou českou, anglickou, německou i latinskou poezii, pokusy o filmový scénář blízký chaplinovské němé grotesce, pajány a ódy na víno, ženy, zpěv i na Dalího a Antonína Panenku, či literární anekdoty strefující se do postavy básníka Ivana Wernische. Před sebou tedy čtenář má nejspíš pokračování jedenáct let staré autorovy publikace případně pojmenované a strukturované jako Sebraný spis.

Brikciusův mystifikačně-recesistický přístup k literatuře, výtvarnému umění a obecně ke skutečnosti má své kořeny v dadaismu, paranoicko-kritické metodě Salvadora Dalího i v absurdním humoru Haškova Švejka. Zároveň však Brikciovy texty mají příkladně postmoderní charakter.

Ve Spanilé jízdě mezi autorovou rodnou Prahou a Vídní, kde básník žije od počátku 80. let, se přítomné prolíná s minulým i budoucím, stejně jako realita spontánně a nečekaně přechází ve fikci nebo ve snění. Ačkoliv teoretik Jindřich Chalupecký prý o něm kdysi prohlásil, že "má v hlavě jen pivo a ředkvičky", autor dokáže se stejným zaujetím a vypravěčskou grácií, se stejnou mírou nápadité intertextovosti a aluzí glosovat jak "nízké" pivo nebo politiku, tak "vysoké" umění a literaturu. Jeho nedocenitelnou devízou je, že odmítá - podobně jako Dalí - nahlížet a přijímat skutečnost pouze takovou jaká se jeví na první pohled, a hledá k realitě jiné, skryté nebo postranní cesty, na kterých jej provázejí jednak imaginace, jednak jazyková komika.

Schopnost suverénního vyprávění (s filosoficky laděnými pointami) a právě jazyk jsou tím, co zdánlivě postmoderně roztříštěné Brikciovo psaní propojuje jako pomyslná Ariadnina nit. Spanilá jízda a jiné krásné prózy, tak jako předchozí Sny, přistupuje k fenoménu jazyka z téhož postu jako dadaisté: zbavuje slova jejich ideologicko-mytologických nánosů a odkrývá jejich prvotní významy. Známá rčení a idiomy, klišé a fráze najednou - vsazena do nových kontextů - defilují před čtenářem jako maňásci v divadýlku. Nová kniha Eugena Brikciuse tím získává nejen humorně-absurdní kontury, ale především nedocenitelný rozměr katarze.

Eugen Brikcius: Spanilá jízda a jiné krásné prózy, Nakladatelství Zdeněk Cibulka - Týnská literární kavárna ve spolupráci s nakladatelstvím Garamond, 148 stran