Výměna generací v maďarském filmu

Týden maďarského filmu byl letos věnován režisérovi slavného filmu Sindbad Zoltánu Huszárikovi, který zemřel předčasně v roce 1981 ve věku padesáti let. Jinak se ale nejvíce mluvilo o mladých režisérech, kteří se snaží chopit kormidla tamní kinematografie, u nás poměrně podrobně představované nejen na karlovarském festivalu, ale třeba i v České televizi. Vždyť maďarský film byl vždy jakýmsi blízkým protipólem české tvorby.

Výsledkem posledního trendu jsou ambiciózní filmy, využívající náročná témata, přitom žánrové postupy, které však často trpí nedotažeností scénáře a chabými postavami. Typickým příkladem byl nepřehledný pokus o adaptaci sci-fi předlohy Stanislawa Lema nazvaný 1, v němž Pater Sparrow přesunul moralistní podobenství totalitního státu (napsané v 70. letech), potírající „nebezpečně“ svobodomyslné knihy, do dnešní, médii řízené reality a žánru policejního thrilleru. Jakmile se na pultech jednoho knihkupectví mysteriózně zjeví imaginativní kniha, "nebezpečné" záležitosti se chopí Společnost na obranu (mediální) skutečnosti.  

Vycházející hvězda maďarského filmu Ivan Fenyö v diváckém hitu 9 a půl rande Tamáse Sáse.Foto Magyar filmunió 

Sympatickým filmem se všemi chybami se ukázalo být drama Ztracený čas, umístěné do bezvýchodného prostředí vesnice u ukrajinských hranic, kde člověk umírá ve dvaceti, neboť tu všechny sny rychle zhasínají. Filmař Áron Mátyássy vypráví krátký osud dosti obyčejného pašeráka - zřejmě „lehkých topných olejů“ - žijícího s retardovanou sestrou, která se stane obětí znásilní. Události nabírají na dramatičnosti, jakmile bratra opustí jeho holka, odjíždějící studovat do města.

Zajímavě se jevil nový film Nejsem tvůj kamarád Györgyho Pálfiho, známého předchozím snímkem Taxidermia, který byl uveden v Projektu 100. Pálfiho novinka vznikla bez scénáře, dílem improvizace, ve stylu kamery dánského hnutí dogma. Děj složil autor dohromady s příběhy, které mu vyprávěli samotní (ne)herci, a vznikl tak chmurný obraz sobeckých vztahů dnešních třicátníků a jejich života „na zkoušku“. Sára totiž miluje Marka, ale ten miluje také Sofii, která si vyměňuje erotické telefonáty s Andrásem... Zastřená válka mezi nezodpovědnými chlapy a ženskými, kdy zdánlivě o nic nejde, ovšem spěje k finále bez naděje, kde už není místo pro lásku.

Nový film u nás známého Györgyho Pálfiho Nejsem tvůj kamarád představuje bezvýchodný spletenec lehkomyslných vztahů dnešních třicátníků.Foto: Magyar filmunió

Z nové sklizně maďarské kinematografie stojí za pozornost také „divný“ a opět velmi špatně napsaný sci-fi film Rolanda Vranika Vysílání, jehož kouzlo ale spočívá v přiblížení malátné atmosféry rozkladu světa bez elektrické energie a tedy i bez televizní obrazovky. Působivé jsou drobné komické situace, ukazující lidi, jež si chodí nabít své domácí akumulátory třeba na kolo do fitnesu.

O nevyzrálosti téhle umělecké generace, hřešící na nedostatek dobrých scenáristů i originálních námětů o současnosti, svědčí i fakt, že nejlepším filmem se nakonec ukázal být snímek dosti tradiční. 

Mladý filmař Viktor Nagy (1980) líčí v Otcově poli koloběh viny a trestu tentokrát na vyhroceném dramatu otce, který se po letech vrátil z vězení, aby se pokusil začít nový život. Jeho atmosféra a napětí připomene mrazivé klima majstrštyků depresivní vlny maďarského filmu 80. let. Jednoduché klasické drama se odehrává na sugestivně snímaném lánu pole, do něhož se otec snaží jakoby znovu vsadit vlastní osud - jak se pokouší zasadit vinici. Jenže jeho syn, posedlý nenávistí, mu nedokáže  odpustit nic z toho, co se dříve mezi nimi stalo. Natož aby se smířil s tím, že otec začal po odchodu matky žít s její sestrou.

Letošní budapešťská přehlídka přiblížila dva zajímavé filmy starší generace, která se naopak vrací k moralitám s duchovním přesahem, kde občas dojde i na nějaké facky a ostrá slova mezi kněžími a sluhy ďábla. Snímek Legrácka  Pétera Gárdose je přepisem kratší prózy spisovatele Dezsö Kosztolányiho a představuje podobenství o víře a lidské přirozenosti. Novici v katolickém klášteře se ocitají mezi dvěma pátery. Zatímco dobromyslný otec Zoltán smutní nad ztrátou svého bratra, moci nabývá mladý sadistický otec Weigl, který se snaží potlačit jejich sklon ke šprýmům, ovšem šikanou v nich postupně probouzí násilnické sklony.

Snímek Pétera Gárdose Legrácka přibližuje drama z mužského kláštera roku 1912 podle kratší prózy Dezsö Kosztolányiho.Foto Magyar filmunió

Typicky pochmurnou náladu vyvolával i snímek dalšího padesátníka Árpáda Sopsitse Sedmý kruh. Autor vyšel z několika skutečných událostí sebevražd malých dětí a teenagerů v Maďarsku, které se staly obětí různých sekt či rozmachu satanismu. Film spojující klukovské příběhy s duchovním dramatem vrcholí v jakémsi zápase o duše několika dětí z rozvrácených rodin, který tu spolu vedou výstřední farář a tajemný ďábelský cizinec Sebastián.

Maďarská produkce je srovnatelná, co do objemu s tou českou, ale trpí rozlomeností. Zatímco zahraniční festivaly několik let oceňují umělecké, výlučné plody tamního filmu, domácí diváci chodí jen na zábavné hříčky (a to mnohem méně než u nás), které nemají žádnou šanci na zahraničí kariéru. Takovou teenagerskou pitomůstkou, byť se vážně tvářící, jsou Papírová letadla Simona Szabóa, jejichž „zlobivý“ příběh se točí kolem skupiny graffiťáků, skinheadů, užívajících si své naděje, pouliční rvačky a sexíky na lavičce - celé to končí lavičkovou scénou orálního sexu, kdy kamera drze švenkne na majestátní národní symbol hradu Budín.

Maďarský akční film Tak trochu Amerika 2.Foto Magyar filmunió 

Mezi dva největší hity loňského roku jinak patří „hollywoodský“ akčňák na maďarský způsob s hodně bizarním humorem Tak trochu Amerika 2 a sentimentální komedie Tamáse Sáse 9 a půl rande o napravení jednoho spisovatele - sukničkáře. Ten dostane od své editorky za úkol absolvovat deset schůzek s osamělými ženami, aby porozuměl jejich duši. V hlavní roli exceluje nová herecká stár tamního filmu Ivan Fenyö, který se objevil v hereckém ansáblu i snad nejveselejšího snímku loňské úrody - Made in Hungária.

Rock´n´rollový muzikál, umístěný do roku 1963, je maďarskou obdobou Hřebejkových Šakalích let. Jen zde Gergely Fonyó líčí obtížný návrat domů maďarské rodiny, vyhnané kvůli podezření z napojení na komunismus z Ameriky. S tím se ale těžce smiřuje západní hudbou odkojený syn Miki, který místo toho sní o hudební kariéře dalšího Jerry Lee Lewise. Doma v kádárovském totalitním Maďarsku je však chycen do pasti, brzy se setkává se starými známými, někdejší kapelou, jejím novým vůdcem Rönem i „zapomenutou“ láskou Verou. Navíc od přičinlivého estebáka dostane úkol, aby připravil kulturní vystoupení se čtyřmi dederónskými studentkami...