Exponáty mapují půl století umělcova vývoje od počátku let čtyřicátých až po osmdesátá léta. Jsou tu kubistická zátiší, poetické trávy, barevná města, organismy a buňky, cyklus Ecce homo, snové krajiny a mystické krajiny menhirů. Díla vesměs pocházejí z majetku dědiců, takže jde o pohled na "rodinné stříbro" - to, co si sám autor schovával a považoval za důležité. Obrazy doplňují precizní kresby a dekorativní plastiky.

Paradoxně nejlepší a nejoriginálnější byl Janeček v době, kdy se v Čechách nejvíce utáhly šrouby výtvarné svobodě. Zejména v 50. a 70. letech maloval obrazy, které by se daly charakterizovat jako poetický či imaginativní realismus, kde inspirací se mu stala příroda, ať už to byly detailní pohledy do trávy nebo panorama krajiny doplněné symboly života a naděje.

Kdykoliv se uvolnila česká kultura z příkazů a nařízení, upadl Ota Janeček trochu nešťastně do snahy "dělat aktuální umění". A tak tu najdeme v různých obdobích snahu vyrovnat se s odkazem Picassa, Modiglianiho, Ernsta, Klea, později i Medka, a dále se strukturální abstrakcí i s novou figurací. V závěrečném období je cítit také jistá nadprodukce, a to jak v malířském podání, tak i v opakujících se námětech.

Výstavu doprovází obsáhlá barevná monografie s textem Radana Wagnera, která stejně jako výstava potěší všechny milovníky Janečkova básnivého světa imaginace.

Ota Janeček - Vše počíná vajíčkem, 17. 9. - 8. 11. 2003, Atrium, Karlovo náměstí, Praha 2