Kantůrková, s kreditem mluvčí Charty 77 tam ve trojici s Ivanem Klímou a Milanem Jungmannem přišla informovat o vzniku Obce spisovatelů, zamýšlené jako nepředpojaté, profesní společenství lidí tvořících literaturu. S vědomím, že může jít o dělení majetku „svazu“, rozhodli delegáti o vzniku následnického Sdružení českých spisovatelů.

Předsedou se stal právě Dušek. Věčný rebel, odchovanec tzv. severočeské literární školy, symbolizované jmény Vladimír Páral, Jiří Švejda, Josef Volák nebo Arnošt Herman. Duchovním otcem byl Jan Suchl, vydavatel této knihy. O Tadeáši Falkovi, hrdinovi jeho knih Panna nebo orel a Tuláci, natočil Juraj Herz v roce 1980 film Křehké vztahy. Na vydání svého Skleněného golema musel od roku 1982 čekat sedm let. Nemusí v něm škrtnout ani slovo.

Kantůrková tehdy publikovala v samizdatu, po vydání portrétů manželek zatčených signatářů Charty 77 Sešli jsme se v této knížce následovala vazba ve věznici Praha-Ruzyně, z níž později vytěžila knihu Přítelkyně z domu smutku. Film Zdeňka Sirového Smuteční slavnost (1969) odpočíval v trezoru, premiéru měl až 16. listopadu 1989.

Nejpůsobivější je dětství

Uznání zasluhuje už jen fakt, že své úsilí spojili lidé z tzv. oficiální a disidentské literatury. S vědomím, že napíší výpověď stylově nejednotnou, spojující tematicky nespojitelné, se pustili oba autoři do vzpomínek na dětství, mládí a dospělost.
Nejpůsobivější jsou obrazy z dětství.

Kantůrková kouzelně, až idylicky popsala život na venkově u příbuzných, náhradních rodičů. Nemenší půvab mají obrazy její svobodomyslné, bouřlivácké matky na Národní třídě. Dušek se zase vrátil do proletářského Karlína k osudům syna muže odsouzeného za údajnou pomoc druhým při útěku z republiky po únoru 1948.

Cennost později spíše reportážních záběrů než literárních obrazů spočívá v jejich nepředpojatosti. Kdo by se chtěl dozvědět o životě ve vybraných letech, najde tu podobu odlišnou od té, kterou vytvářejí ctitelé spisů Státní bezpečnosti. Přitom nechybějí udavači, oběti i bezcharakterní viníci. Vše však nese pečeť prožitého, protrpěného. S ranami, jizvami, odřenou kůží i svědomím, ale s úctou k těm, kdo se nepoddali.

„Svobodnému životu mě naučila léta sedmdesátá, než šedesátá,“ říká Kantůrková, doplňující chvíle, kdy právě StB byla lovcem a disident byl ve střehu. Protipólem jsou Duškovy konflikty se strážci „ideové čistoty“ třeba v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Jak nakonec píše Kantůrková, život není ani tak v tom, jak se kdo dokáže vyrovnat s převraty, ale jak dokáže v době mezi nimi žít podle svého.

Eva Kantůrková, Václav Dušek: Vy nám taky
Erika, 206 stran, 200 Kč.