Bangs přináší strhující kritiku moderní architektury. Tvrdí, že myšlenky Le Corbusiera a německého Bauhausu vedly k tomu, že se architektura odcizila člověku a jeho životním potřebám. Le Corbusier chtěl stavby otevřít slunci a zdravému ovzduší, ale ve skutečnosti vytvářel hermeticky uzavřené budovy, kde světlo bylo filtrováno sklem a vzduch obíhal pomocí ventilace.

I vily, jaké navrhl Mies van der Rohe, se v praxi ukázaly jako neobyvatelné, ale díky reklamě v knihách o architektuře se staly posvátnou krávou. A jejich majitelé toho využívají alespoň tak, že jim slouží jako muzea.

Dnes veleslavní architekti staví budovy, kde sklo sice tvoří obal, ale uvnitř se musí svítit a místo přirozeného vzduchu je tu klimatizace. Bangs uvádí, že ve firmách existuje boj mezi zaměstnanci, aby svoje pracovní místa měli poblíž oken, protože jinak jsou odsouzeni k tomu, aby trávili celé dny pod větráky a zářivkami. A mladí architekti jsou vychováváni k oslavě těchto údajných budov budoucnosti.

Jednu z mála staveb současné architektury, kterou Herbert Bangs obdivuje, je nový vstup do Muzea Louvre v Paříži. Architekt Ieoh Ming Pei pro něj nezvolil modernistickou škatuli, ale vytvořil pyramidu, která se opřela o geometrické principy, které objevili v Gíze už staří Egypťané. Podle Bengs jsou způsoby myšlení dávných stavitelů trvalým pravzorem (archetypem) pro každého architekta a měly by být respektovány i v současnosti.

Herbert Bangs: Návrat posvátné architektury
z angličtiny přeložil Valentin Sigmund
Levné knihy Praha 2008
224 stran