Simmel byl velmi populárním autorem i v Československu. Do obou federálních jazyků byla přeložena řada jeho děl. Jedním z nejznámějších je Všichni lidé bratry z roku 1967 a Láska je jen slovo z roku 1963.

Z pozdějších děl je známo S klauny přišly slzy a I když se směju, musím plakat.

Simmel reagoval na aktuální problémy doby. Jeho postavy měly prokreslenou psychologii, současně však vždy reagovaly na danou společenskou situaci, což dobře ukazovala i Aféra Niny B.

Simmel byl proto překládán ještě za dob socialismu i do češtiny, neboť byl nazírán jako pokrokový autor. Když však kritizoval situaci v Československu za normalizace, jeho díla se přestala vydávat. Napsal  román o Pražském jaru v roce 1968, které zažil osobně při tehdejším pobytu v Praze. Kniha se jmenuje Z čeho jsou utkány sny a prolog je příběhem mladého českého chlapce a jeho otce, kteří musejí po srpnu 1968 z tehdejšího Československa uprchnout. 
 
Jeho tvorba měla nevyrovnanou úroveň, zejména poslední díla upadala trochu do schematičnosti a ztrácela bývalou hloubku.

Johannes Mario Simmel
Simmel se narodil 7. dubna 1924. Jeho rodiče pocházeli z Hamburku, pak ale žili v Rakousku a v Anglii. Po druhé světové válce pracoval Simmel jako překladatel a tlumočník americké vojenské správy v Rakousku. Pak pracoval jako novinář - nejprve v Rakousku a později v Německu.

Literárně debutoval v roce 1947 sbírkou povídek Setkání v mlze. O rok později mu vyšel první román Divím se, že jsem tak veselý. V padesátých letech se věnoval především psaní scénářů. Velký úspěch mu přinesl až román Nemusí být vždycky kaviár z roku 1960. Po jeho vydání se zaměřil právě na psaní román. Uznání kritiky mu přinesl až román S klauny přišly slzy.