Článek
Již jsme si zvykli, že doby, kdy na Nový rok ČT vysílala buď Prodanou nevěstu, či Libuši, jsou ty tam. Ale zřejmě v rámci šetření jsme letos poprvé, a navíc bez vysvětlení. přišli o přenos novoročního koncertu Vídeňských filharmoniků s valčíky rodiny Straussů.
To, co bez problémů existovalo i za minulého režimu, jsme si tak museli obrazově upřít a využít Českého rozhlasu, který koncert vysílal přímým přenosem. Debutoval na něm dirigent Daniel Barenboim a vedle valčíků a polek Straussů připomněli „Vídeňáci“ i letošní výročí 200 let od smrti Josepha Haydna.
Rozhlas zabodoval ještě jednou, když odvysílal záznam z pařížské opery Pallais Garnier, kde dirigent Jiří Bělohlávek nastudoval nedávno Prodanou nevěstou. Česky zpívaná „Prodanka“ z Paříže potěšila posluchače i díky výborně připravenému přenosu s rozhovory Ivana Rumla.
Domácím koncertům vévodilo silvestrovské vystoupení ČF a novoroční koncert Pražských symfoniků FOK. Oba koncerty měly výborné dirigenty (ČF Manfreda Honecka, FOK Jiřího Kouta), ale dost netypický program. Lze sice ještě na Silvestra přijmout Orffovu Carminu Buranu, ale těžko árie a sbory z Verdiho oper.
Navíc v Rudolfinu musela ČF reagovat na změnu v obsazení sólistů – za indisponovanou sopranistku Kateřinu Kněžíkovou byla narychlo z Bratislavy povolána Adriana Kohútková.
Orffova kantáta zazněla bez větších problému a vyzvědněmě v ní výkon barytonisty Ivana Kusnjera. Přesto si myslím, že Honeck jako dirigent specializovaný na Mozarta a Mahlera měl zvolit trochu jiný program.
Totéž lze doporučit FOK. Ve Smetanově síni jsme přišli o tradičně uváděné Dvořákovy Slovanské tance. Místo toho Kout vybral Smetanovu předehru k Prodané nevěstě, Čajkovského Italské capriccio a Dvořákovu „Novosvětskou“ symfonii. I když zahrány velice slušně, nebyl to právě ideální novoroční program. Místo Novosvětské bychom na Nový rok uvítali něco lehčího.