S novinářkou Marií Reslovou absolvoval dva obsáhlé a otevřené rozhovory na mnoho témat a sám hrábl do vzpomínek i šuplíku s fotografiemi z nejrůznějších časů svého života. Bohatého, rodinného a bezpodmínečně bigbítového.

Vzpomínání nazvané Země vzdálené bere od dětství přes hipísáckou pubertu, obyčejům se zpěčující dospívání až po vstup do profesionálního hudebního světa (samozřejmě přes underground), který nebyl jednoduchý. Veselé historky střídají vážnější, vyprávění je chronologické, jeho barevnost jistí do textu k věci zapasované citáty a slova písniček.

Pavlíček trpělivě vysvětluje, proč ve svém životě udělal to či ono, přibližuje svou hudební složitost i autorské a hráčské myšlení. Zásadně ovšem nefilozofuje a politický byl jen jako muzikant v undergroundu, to ostatní měl v Pražském výběru na svědomí Michael Kocáb.

Právě on je Jekyllem a Hydem Pavlíčkova příběhu. Odstup od jejich divokého rozchodu způsobil, že o Kocábovi mohl v části o klidu zbraní psát jako o silné osobnosti, zatímco v části „válečné“ (nazvané Dorianovské finále a výběrovské Waterloo) jej vykreslil jako nekorektního kolegu. Nekydá na něho špínu, spíš touží přijít nemilé události na kloub.

Kniha Země vzdálené je tradiční autobiografií. Pavlíček na sebe řekl vše podstatné, a co neřekl, nechtěl. Jeho příznivce rozhodně vtáhne.

 

Michal Pavlíček: Země vzdálené
Nakl. Lidové noviny, 289 stran, 399 Kč