Nakladatelství Motto přichází s českým překladem souboru povídek Havěť (Insecte, 2006). Jedná se o devatenáct příběhů, které spojuje společný motiv, a to vztah mezi matkou a dcerou. Stejně jako má každá z hrdinek jinou povahu, tak se odlišují i jejich osudy a city.

Na pozadí schematicky načrtnutého prostředí se odehrávají krátké úseky ze života žen dvou a více generací. Sledují konkrétní vyhrocenou či zlomovou situaci v jejich jinak vcelku poklidném soužití.

Castillonová danou problematiku zveličuje

Nutno poznamenat, že zde Castillonová danou problematiku zveličuje. Pokaždé dochází ke střetům, které nabývají až extrémních podob. Podle slov autorky má kniha realisticky vyprávět o běžných pocitech ženy, což vnímám jako hodně odvážné tvrzení.

Překladatelka zvolila hovorový, nepropracovaný styl. Často opakuje slova. Používá omezené stylistické prostředky, ale zároveň šroubovaná souvětí. Text proto nelze označit za autentickou rozpravu přítelkyň u kávy, kterému by se jinak blížil. Navíc autorčin pokus o nadhled zřejmě v duchu Betty McDonaldové nepovažuji za příliš zdařilý.

Nepřichází s ničím novým, ani neexperimentuje

Stejně tak nepřichází s ničím novým, ani neexperimentuje. Nakladatel na přebalu inzeruje „šokující povídky plné černého humoru“. Čtenář v nich však moc náznaku humoru, byť černého, nenajde.

Vztah matky s dcerou zde nikdy nepředstavuje hluboké, komplikované citové pouto, ale pouze povrchní emoce plakátového charakteru.

Spisovatelka snad chtěla čtenáře šokovat odkrýváním niterných lidských představ, avšak vytvořila spíše přehlídku nevkusu. Místo intimních dramat dala vzniknout souboru historek, které by mohla směle publikovat v bulvárním tisku.

 

Claire Castillonová: Havěť
Motto, 160 stran, 169 Kč