Mohlo by se zdát, že půjde o skejťácký film. Jenže to by za filmem Paranoid Park, který loni způsobil senzaci na filmovém festivalu v Cannes, nesměl stát guru nezávislých amerických filmařů Gus Van Sant.

Alex (Gabe Nevins) je prototypem vnitřně izolovaného, nenaplněného a nespokojeného kluka, který za andělskou tváří skrývá sklon k eruptivnímu násilí. V hlavě má jedinou myšlenku: zajezdit si s kluky ve skejťáckém Paranoid Parku ve svém Portlandu a být v nějaké partě.

Jako by jedině zážitek adrenalinové jízdy a klukovského, na prkně létajícího společenství mohl vynahradit nepochopení rodičů nebo traumatizující školu. Unikátní, hypnotický styl Guse van Santa a jeho subjektivní vyprávění dovede v zasněných záběrech znejistit diváka nejen v diváckém zážitku, ale i v životě. Ve světě, který se náhle jeví fascinujícím způsobem nepochopitelný, zraňující i krásný.

Režisér zde navázal na starší film Elephant (2003), v němž se pokusil s pomocí emocionálně nezaujaté, registrující kamery rekonstruovat banalitu i šok tragédie střelby na americké střední škole v Columbine. A znovu pokládá otázku, na kterou není snadná odpověď: Jaký svět si vytvářejí naše děti, kterým už kvůli generačnímu odstupu nerozumíme?

Sledujeme introvertního Alexe během dennodenního bloudění, čekání, zevlování mezi skejťáky, odchodu do školy, příchodu domů, aniž bychom uměli nahlédnout do jeho psychiky, aniž bychom cokoliv hrozného tušili. Ovšem tok vyprávění, přerušované flashbacky, vyjevuje, k čemu předtím došlo. K náhodnému sledu událostí vedoucímu k vraždě železničáře…

Stojí za pozornost, že snímek vybrala redakce francouzského časopisu Cahiers du Cinema mezi 10 nejzajímavějších filmů roku 2007.

 


Paranoid Park
Francie, 2007, 85 minut
Režie a scénář: Gus van Sant, námět: Blake Nelson, hudba: Christopher Doyle, Rain Li
Hrají: Gabe Nevins, Daniel Liu, Taylor Momsenová, Jake Miller