Článek
Střední generace si dobře pamatuje Pellara jako herce a podmanivého zpěváka se sametovým hlasem, šanson byl jeho doména. Hodně se uplatnil i v rozhlasových hrách. S manželkou Lubou vytvořili úctyhodné překladatelské dílo z americké a německé literatury.
Nejenže v roce 1960 vyšel Salingerův román Kdo chytá v žitě nebo o tři roky později Zelené pahorky africké Ernsta Hemingwaye, ale přinesli do českého divadla mj. Tramvaj do stanice Touha či Kočka na rozpálené střeše Tennessee Williamse nebo hru Kdo se bojí Virginie Wolfové Edwarda Albeeho. Tou se počátkem 60. let libeňské Divadlo S. K. Neumanna zapsalo do dějin. A Albee navštívil Prahu.
Od roku 1968 nesměl vystupovat
Vše souvisí se vším a tak nechám důvody, které vedly k uvedení této novinky pro čtenáře knihy, stranou. Má nejen půvab upřímnosti, ale dokumentuje absurdnost doby. Sedmnáct let nesměl po srpnu 1968 Pellar vystupovat v televizi, na deset let se dá počítat zákaz v rozhlasu, nakonec nesměl ani překládat. V rozhlase se totiž rozneslo, že podepsal Dva tisíce slov.
Popravdě odpověděl, že nepodepsal, a přiznal, že se tím cítil trochu dotčen, že za ním přátelé nepřišli. Bylo mu však řečeno, že zákaz jednou padl a na tom se už nedá nic změnit! On, ale i vynikající herec Václav Voska dostali stejné dopisy: „Není nijakých námitek proti vašemu vystupování v rozhlase, soudruhu, ale v současné době se pro vás nenašly žádné úlohy. Jakmile najdeme roli, která by se pro vás hodila, okamžitě se ozveme…“ Neozvali se.
Pellar se narodil 28. února 1923 v Púchovu nad Váhom, když mu byly tři nebo čtyři, stěhovala se rodina do Jihlavy. Tomu městu věnuje řádky plné lásky a obdivu. Však je patřičně hrdý na to, že vlastní jednu devítinu baráku na náměstí, který má gotické základy. Kouzelné jsou vzpomínky na vztahy Němců a Čechů, než přišel k moci Hitler a všechno se změnilo. Zvlášť vztahy mezi lidmi.
Začátky zpěváků bývali ve školních nebo kostelních sborech. Tak tomu bylo i s Rudolfem Pellarem. Byly mu teprve čtyři roky a už zpíval v evangelickém kostele v Jihlavě. K životu v té době patřily jarmarky, kino, četba knih. Samozřejmě ochotnické divadlo.
Průpravu do profesionálního hereckého života mu poskytla brněnská konzervatoř. Za války, s přestávkou s totálním nasazením, ji dokončil po roce 1945. Jeho spolužáky byli Mirek Doležal, Vladimír Krška, Vlasta Chramostová, mezi profesory paní Pechová, matka Ladislava Peška a mnozí další. A potom následovalo Horácké divadlo v Jihlavě, Libeň, Karlín, operety, muzikál, balet. Pamětníci, ale nejen oni, ocení půvab těchto vzpomínek.
Rudolf Pellar: Nejdřív se musíte narodit
Radioservis, 119 stran, 199 Kč