„Leo Pavel nebyl vysoké postavy, byl spíš menší, s výrazným obličejem, dominantním nosem a se stále živýma očima,“ řekl autorovi knihy Jan Pavel o svém dědečkovi. „Většinou byl zarostlý, což ho dělalo starším. Kdyby neměl brýle, připomínal by pytláka, který nemá daleko k tomu, aby vám jednu ubalil.“

Byl to přece Leo Popper-Pavel, prodávající výrobky švédské firmy Elektrolux, který udával tón celé rodině. A vyprávění o jeho kouscích na břehu Berounky mezi dvěma velkými válkami je jedním z nesmrtelných témat knih jeho syna Oty. Proto je zajímavé i po letech si připomenout atmosféru v rodině.

V knize se otevírá i pohled na širší rodinu Otovy manželky Věry, Janovy matky. I na babičku Františku. Z jedné strany opora masarykovské republiky, z druhé strany židovský fanfarón Leo, jehož spojila láska s křesťanskou manželkou Hermínou.
Jenomže kvůli nacistickým zákonům museli za války odejít synové Jiří a Hugo do Terezína i daleko dál, nakonec i Leo Popper Pavel prožil svých několik měsíců v terezínském ghettu.

K legendárním tématům Oty Pavla patří kouzlo chytání ryb. Hugo Pavel, který žije po desetiletí v prostředí Křivoklátska, prozradil autorovi i několik receptů. A tak si čtenář kromě literárních reminiscencí může odnést i poučení z kulinářských soutěží, jež pořádali bratři Ota, Jirka i Hugo.

Vladimír Kavčiak: Tu rybu jsem nechytil! Ota Pavel ve vzpomínkách syna Jana a bratra Huga
BVD, s. r. o., 166 str., 249 Kč