Hlavní obsah

Do kin vstupuje netradiční snímek Víta Pancíře Sestra

Právo, Zbyněk Vlasák

Sestra není film pro každého a zároveň si v něm každý, kdo hledat chce, to své najít může. V tom se doplňuje se svou stejnojmennou literární předlohou, generační výpovědí Jáchyma Topola a zásadním dílem české literatury 90. let, u kterého je největším pozitivem, že vůbec vzniklo.

Článek

To by se ostatně dalo říct i o snímku režiséra a scenáristy Víta Pancíře, protože právě podobné projekty jsou v českém prostředí důležitým dokladem svobody filmařského umění. Ano, dá se točit tzv. na férovku a bez kompromisů (byť v lehce amatérských podmínkách a s velmi nízkým rozpočtem).

Výsledkem je snímek, jehož dějová linka není nijak výrazná, dojem z něj je spíš instinktivní a emocionální, což podtrhuje fakt, že dialogy v úplnosti nahrazují citace z knihy (v podání Filipa Topola) a písně Psích vojáků. A přitom je Sestra svébytným filmařským dílem s veskrze vizuálními motivy průzorů do pozadí nebo hry zrcadel.

Sestra není pro každého, není odpočinkovou záležitostí

Otiskem, který snímek vyvolává, alespoň ve mně, je zpráva o muži (ve skromném podání Jakuba Zicha), který žije tak trochu sám sobě navzdory ve společnosti, jež ztrácí topolovsky indiánské hodnoty a mění se ve velký supermarket. Necítí se v ní dobře, ale jiná alternativa vlastně není. Nebo ano?

Je možnost úniku v lásce (hlavní ženskou představitelkou je velmi charismatická makedonská herečka Verica Nedeska)? V cestě z města, mezi společnost (romskou), která gumovými pravidly svázána není? A není jeho snaha utéct nakonec sobeckým činem, který ublíží té jediné, kterou má rád?

Pancíř Topolův román zpřístupnil, zjednodušil – upozadil dobový kontext, zvýraznil motiv lásky. Co se týká konkrétních pasáží, využil především čtyř snových sekvencí. A co je podstatné, neminul se s Topolovou perspektivou. Dokázal řádkům knihy vtisknout obraz, přitom není popisný ani ilustrační. A to, že se už film podařilo zasunout do šuplíku experimentálních, vůbec neznamená, že by byl nestravitelný.

Zich i Nedeska mají svou roli ztíženou i ulehčenou tím, že zde nepromluví, musí vše odehrát gestem a i tím dost šetří, jako by spíš oba byli rekvizitou v režisérských rukou. Musím zopakovat: Sestra není pro každého, není odpočinkovou záležitostí, vyžaduje soustředění pro poezii hlasu i obrazu. A výjimečný zážitek nepřijde sám, je potřeba mu jít naproti.

Sestra

SestraČR 2008, 70 min.

Režie a scénář: Vít Pancíř, námět: Jáchym Topol, hudba: Psí vojáci, hrají: Jakub Zich, Verica Nedeska.

Tvůrci o Sestře

„Chtěli jsme s Filipem Topolem udělat něco většího,“ říká režisér Pancíř, který se podílel i na klipech Psích vojáků. Autor předlohy Jáchym Topol se zprvu díval na možnost zfilmovat Sestru zdrženlivě. Přesvědčil ho až Pancířův scénář: „On z té knihy vyndal páteř a svým viděním ji pospojoval.“ „Není to rekonstrukce románu, je to jeho reimaginace,“ říká Pancíř. „A taky je ten film vůči divákům přátelštější než má kniha,“ konstatuje Topol.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám