Nebývá zvykem, že česká zpěvačka nahraje svůj koncertní záznam v jiné zemi. Proč jste zvolila bratislavské divadlo Arena?

Po dlouhé tvůrčí pauze jsem před třemi lety hledala výrazový prostředek, který mi bude vyhovovat. Protože jsem spíš pódiový typ, nepřemýšlela jsem o další desce, ale vrátila jsem se k hraní s kytarou a k různým stylům. Momentálně hraju s Mirkem Linhartem a Seanem Barrym v akustickém triu.

Starším písničkám jsme dali nový kabát, vyrazili jsme koncertovat a najednou začala chodit řada pozitivních ohlasů. Slovenský Universal Music pak přišel s tím, že záznam našeho koncertu natočí. Navrhl divadlo Arena, které patří slovenskému herci Juraji Kukurovi.

Máte v repertoáru i nové písničky?

Všechno souvisí se vším. Mám nový management, nové muzikantské zázemí, hodně koncertuju a mám také nové písničky. Do studiové desky se mi moc nechce, protože nemám nahrávání v lásce. Proto jsou mé aktuální novinky na tom koncertním záznamu. Nejsou to ale skladby z mého pera. Spíš šuplíkovky, coververze, nová klasika a také keltské tradicionály. Ani pro příští rok nepřemýšlím o nové desce. Spíš mám v hlavě další DVD projekt, o kterém ale zatím nechci mluvit.

Jak jste se dostala ke keltské hudbě?

Asi to bylo osudové setkání. Při výuce hry na elektrickou kytaru jsem se seznámila s Vaškem Veselým, což je vedoucí skupiny Irish Dew, která se na irskou tvorbu specializuje. Pozvali mě na nahrávání své desky, kde jsem potkala Seana Barryho, anglického hráče na irskou harfu, který se mnou teď hraje. Po tomto setkání mám pocit, že mi už keltské písničky zůstanou, protože kromě těch, které jsou na desce, připravuju další. Přitahují mě především jako zpěvačku. Připomínají mi naši lidovou muziku, v jejích harmoniích se cítím velmi dobře.

V červnu jste vystupovala v Praze v předprogramu koncertu Celine Dionové. Bylo to zajímavé setkání, protože tato zpěvačka v roce 1988 reprezentovala Švýcarsko na Eurosongu místo vás a zvítězila. Povídaly jste si o tom?

Povídaly, ale zjistila jsem, že ten příběh nezná. Byla to tehdy mladičká začínající zpěvačka, která vzhledem k politickým okolnostem u nás reprezentovala Švýcarsko místo mě. Před rokem a půl uváděl Jirka Korn český Eurosong a tu příhodu pustil do éteru. Letos přišla nabídka k tomu, abych Celine v Praze předskakovala. Nejdřív mi řekli, že si vybrala někoho jiného, ale nakonec mi zavolali, že chce mě. Je velmi profesionální a srdečná. Když jsem odpoledne přišla do haly na zkoušku, podala mi ruku a řekla „Vítejte v našem týmu“.

Udělala si na vás čas?

Řekla mi, ať za ní nechodím po představení, protože okamžitě odlétá pryč, ale ať přijdu, až dozpívám. Měla na mě dvacet minut před svým vystoupením. Potěšilo ji, že jsme mluvily francouzsky, protože je frankofonní Kanaďanka. Když jsme přešly do angličtiny, došlo i na téma Eurosong. Pobavila se tím a nakonec zažertovala, že za svou hudební kariéru vlastně vděčí mně. Mluvily jsme i o jiných věcech – muzikantských i osobních. Nakonec mi dala kytku s krásným poděkováním a věnováním.