Před lety od něj dostal klíče od jeho benátského bytu se slovy: „Stejně se sem vrátíš. Ale co kdybych nebyl doma?“ Což se naplnilo a je půvabné zjišťovat, jak má Mazal zapnout plynový kotel i jak se dostat k vodě, která by tekla do umyvadla.

Čtenář se najednou ocitne v objetí přátel, jejichž vztah trvá, i když se vůbec nevidí. Prostě evropské přátelství, kamarádství Čecha a Itala, jeden ze smyslů lidského bytí. Samozřejmě že se Mazal dostane k Dóžecímu paláci, na náměstí sv. Marka i do rozlehlého paláce Akademie. Právě tam může každý obdivovat Tiziana, Veroneseho, Tintoretta, ale i Belliniho či Canaletta, zkrátka mistry výtvarného umění, nad něž není.

Není jednoduché nafotit Benátky, jak je ještě nikdo neviděl. Mazalovi se to podařilo. Navíc grafička Kateřina Formánková vymyslela originální typografickou úpravu, která činí z malého brožovaného svazku knižní klenot.

 

Tomáš Mazal: Benátky
Lithos, 46 stran