Cooper už nemá hlas jako zvon, čehož si je vědom. Zasadil ho tedy zvukově mezi vozbu zdvojených kytar a hutnou rytmiku. V podstatě se mezi nástroje vtěsnal a vzhledem k tomu, že jeho zvukař celý koncert náležitě „vosolil“, spoluvytvářel takto drásavý hardrockový zvuk plný archaické syrovosti. Byl to šikovný tah.

Vedle nezbytných dobových sól kytar, jichž byly písně plné, a poněkud nefunkčního sóla na bicí se Cooper po pódiu procházel jako zasloužilý hororový král, který už v této oblasti na pódiu všechno zažil a trochu se nudí. V ruce třímal bičík, hůlku i berli, dirigoval jimi kapelu, proháněl herce, kteří občas na scéně dotvářeli k písním atmosféru, a do toho se tvářil velmi nemile.

Škoda že nebyly nad pódiem projekční plochy, které by divákům nabídly detail na zpěvákovu mimiku. V tom je totiž jeho síla. Měl-li být koncert povýšen hororovými prvky, přítomnost „hrůzostrašnosti“ Cooperova výrazu byla nezbytná, v Brně žel utopená ve vzdálenosti, kterou drtivá většina z asi šesti tisíc diváků k pódiu měla.

Po předskakujících opavských Helpness zazněly Cooperovy It’s Hot Tonight, No More Mr. Nice Guy, I’m Eighteen na začátku, School’s Out, Billion Dollar Babies a Poison na konci. Byť šlo o koncert z turné Psycho Drama World Tour k jeho čerstvému albu Along Came A Spider, o jeho obsah se Vincent Damon Furnier (jak zní Cooperovo občanské jméno) jenom otřel - zazněly dvě skladby. Přišel proto, aby oživil hardrockovoý grunt, což naplnil beze zbytku.