Hlavní obsah

Rudolf Zahradník sepsal paměti pod názvem Laboratorní deník

Právo, cg

Do povědomí celé společnosti se vynikající chemik Rudolf Zahradník (1928), v letech 1990 až 1993 ředitel Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského, zapsal jako předseda Akademie věd ČR (1993–2001). Je dobře, že se přáteli nechal přemluvit k napsání svých vzpomínek.

Článek

Upřímně v nich děkuje Boženě Šléglové, Růženě Žohové i své ženě Mileně, kterým patří spoluautorství stejně jako jemu. Podtitul knihy Zač jsme bojovali příznačně doplňuje symbolický název Laboratorní deník. Jde totiž o osobité a osobní zážitky i úvahy o životě v Bratislavě, kde se narodil, přes studia na pražské VŠCHT, s absolutoriem v roce 1952, po vystižení atmosféry ve společnosti i vědeckém světě prakticky až do současnosti.

Zahradník velmi citlivě a s úctou sleduje řadu kolegů z domova i ze zahraničí, s nimiž se setkal. Nejproslulejší a nejobdivuhodnější je postava akademika Otto Wichterleho viděného jako chemika, pedagoga, experimentátora a vůbec učence. Člověka odborných i lidských kvalit.

Zahradníkovy názory jsou průzračně čisté, jakkoliv mají hrany s ostrostí břitvy. Každý, kdo chce něco vědět o českém vědeckém světě nebo vůbec o životě v uplynulém půlstoletí, měl by se poučit v jeho Laboratorním deníku.

Zahradníkova úcta chovaná po celý život k ideálům 28. října 1918 je rovněž zrcadlem dnešní, ale i předcházející politické reality. Pro něj je vztah k tomuto svátku indikátorem poměru lidí k demokracii a svobodě.

Rudolf Zahradník: Laboratorní deník

Academia, 459 stran, 495 Kč

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám