Nepojmenovaný hrdina budoucího času se někde v Japonsku dostává do izolovaného Města. Jako autor licence na speciální kódování počítačových dat dostává za úkol přečíst v Knihovně staré sny.

Setkává se s dívkou, která ho zavede za svým dědečkem, který ví o jeho minulosti daleko víc než kdo jiný. Zná tajemství chvil, kdy mu byl do organismu nainstalován program, který mu při udání hesla „Konec světa“ umožní přesouvat nebo likvidovat počítačové záznamy.

Murakami má mimořádnou schopnost pojmenovat relativitu pocitů svých hrdinů, která je dána technickým prostředím i vědomím možnosti na vysokém stupni civilizačního vývoje manipulovat s člověkem. Svědčí o tom už začátek, kdy hrdina vstoupí do výtahu a rozjede se. Neví ovšem, jestli směřuje nahoru, nebo dolů.

„Co se dělo doopravdy, jsem neměl tušení,“ svěřuje se čtenáři. Čistota prostorného výtahu, který mohl být docela dobře menší útulnou kanceláří i s kuchyňským koutem, ho neoslňuje. Naopak mu připomíná zbrusu novou rakev.

Ukázáno nebezpečí hranic civilizačního vývoje

Svěřuje se, komu vlastně slouží. Organizace, pro niž působí, se jmenuje Systém a shromažďuje neskutečné množství informací, včetně archivu snů. Proti Systému stojí Továrna, skupina „kódmanů“. „My data chráníme, oni je kradou. Klasická hra na policajty a zloděje,“ říká o nich autor.

Nebezpečí hranic civilizačního vývoje si čtenář uvědomí, když dědeček uvažuje o možném vývoji. „Evoluce je krutá,“ říká postava, která se podílela na výzkumu a vývoji osobností schopných speciálního kódování počítačových dat. Nejkrutější na evoluci podle něho je, „že si ji nelze vybrat. Nikdo si ji dobrovolně nevybírá. Přichází jako potopa, jako lavina, jako zemětřesení. Dokud tu není, nemáme o ní potuchy, a jakmile tu je, je jakýkoli odpor marný“.

Hlavní hrdina odkazuje na Shakespeara i Velkou říjnovou revoluci

Význam této skutečnosti se ještě zvýší, když se hrdina dostane do tajemného podzemí, kde se může pohybovat jen dopředu, návrat není myslitelný. O tom, že jde opravdu o „naši“ budoucnost, svědčí hrdinovy odkazy na Shakespeara i na dobu krátce před Říjnovou revolucí v Rusku, kdy se objevila jeho oblíbená lebka jednorožce.

Nebo na oblíbenost filmu Key Largo z roku 1948, v němž na videu obdivuje Humpreyho Bogarta a Lauren Bacallovou. Nové technické možnosti však berou dech. Budoucnost světa je možná s oddělením zvuku. A Strážný stojící u brány Města je schopen hrdinu nejen zbavit jeho Stínu, ale z rozhodnutí kohosi mu Stín nevrátit, dokonce ho využívat pro práci sólo.

Čapek i Murakami varují

Murakami varuje před manipulací s lidmi. A před ztrátou identity. Vždyť vstoupit do prostředí, v němž se schází s dívčiným dědečkem, je možné jen po oblečení černého pršipláště a gumových holínek. Zahalením do pogumovaného kabátu tak hrdina získává zase jinou identitu. O smyslu jeho činnosti, o „přesouvání“ záznamů, se čtenář může jen dohadovat.

Vybavme si více než půlstoletí stará varování Karla Čapka, kam až může strojová civilizace dospět, vždyť Murakamiho hrdina je vlastně svého druhu RUR. Je zřejmé, že si japonský autor literární i filozofická poselství ze střední Evropy dobře přečetl. A osobitým způsobem se k jejich varování připojil.


Haruki Murakami: Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Euromedia Group, k. s. – Odeon, 512 stran
Přeložil a doslov napsal Tomáš Jurkovič, 299 Kč