Titulní píseň Chinese Democracy vystihuje ducha pravých Guns N’Roses a přenáší nadšenou náladu z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Dva riffy, mezi to vplétat útočná krátká minisóla, na konci jedno dlouhé - Axlův nový kytarista dobře ví, jak dát skladbám agresivitu, a dokonce se místy i stylově přiblížil zbožňovanému Slashovi.

Temným a jakoby industriálnějším zvukem se snaží inovovat úvody Shacklers Revenge, a Better, zatímco balada Street of Dreams je reminiscencí na staré kousky typu November Rain, typický axlovský klavír s postupně sílícími kytarami v pozadí sděluje, že tohle pořád jsou Guns N’Roses, jenže bez těch, kteří legendu založili.

Co pravděpodobně udrží většina fanoušků u desky až do konce, je nezaměnitelný hlas frontmana. Řeže jako motorová pila a vytváří příjemný pocit kontinuity s geniálními deskami ze začátku devadesátých let. Dojem ale narušují podivně plačtivé a setsakra dlouhé přílepky jako Madagascar nebo This I Love. Poslední jmenovaná jakoby vyvolávala ducha Karla Svobody, ale rozhodně ne ducha našich milovaných grázlů z L.A.

Poslechněte si celé písničky zde

Guns N’Roses: Chinese Democracy Geffen Records 2008