Vždy jste hovořila o tom, že byste se ráda prosadila v zahraničí. Na jaře jste reprezentovala Českou republiku na soutěži Eurovision Song Contest, kde jste ale nedopadla nejlépe. Trvá ještě vaše touha uspět i jinde než doma?

Připouštím, že jsem Eurosong brala jako šanci zkusit to v zahraničí. Na soutěži a hlavně po ní jsem si ale uvědomila, že musím být oběma nohama na zemi. Přišla mi po ní jedna nabídka ke spolupráci, ale nebyla moc zajímavá.

Nějaký producent mi poslal písničky, které se mi ovšem moc nelíbily, a tím to skončilo. Vím, že ani mnozí ti, kteří se na Eurosongu umístili, šanci udělat díru do světa nedostali. Není to tak jednoduché, byla to především velká zkušenost.

Začala jste být realistka?

To jsem byla vždycky. Je ale přece přirozené, že by se každý zpěvák rád prosadil mimo svou zemi a zpíval pro víc lidí. Komu z Čechů se to ale povedlo? Většina pop music jde z Ameriky a Británie, Evropané to mají mnohem složitější.

Vzdala jste to?

Ne, to v žádném případě. Teď ale funguju tady. Na Eurosongu jsem poznala tvrdé zákulisí a myslím si, že musím čekat na další příležitost.

Co vás v tom zákulisí zaskočilo?

Například Rus Dima Bilan jel od začátku na první příčku. Zpěváci a kapely měli kolem sebe většinou dvacet až pětadvacet lidí. Bilan přijel s více než stočlenným týmem. Měl svou ochranku, se kterou chodil na všechny akce, choval se jako hvězda, prostě měl to vymyšlené a šel si za svým cílem velmi tvrdě. Nakonec Eurosong vyhrál.

O vás je známo, že jste pracovitá a hudbě byste obětovala mnohé. Co byste jí nicméně nedala?

Nikdy bych sebou nenechala manipulovat proti své vůli, stejně jako bych jí neobětovala soukromý život a vztah. Myslím si, že bych se nedokázala sbalit a úplně sama někam odjet. Hudba mě baví, dělám ji s láskou a jak nejlépe umím. Kdybych ale věděla, že se mohu posunout jen za cenu, že přijdu o své soukromí a štěstí, nešla bych do toho. Kariéra pro mě není to nejdůležitější.

Nahrála jste nové album s názvem Retro, na kterém jste odešla z cesty r’n’b-popové zpěvačky, kterou jste kráčela s prvními dvěma sólovými alby. Proč?

Vždycky jsem chtěla takovou desku udělat, jen jsem čekala na správnou chvíli. Napřed jsem si splnila své sny a dělala jsem muziku, která je na prvních dvou deskách. Chci ji dělat dál, budu v ní pokračovat, neodcházím od ní definitivně. Má příští deska bude určitě opět v duchu r’n’b a popu. Teď jsem ale dospěla k závěru, že je správný čas pro to nahrát album, které není komerční.

Myslíte?

Řekla bych, že mezi komerčností a nekomerčností balancuje. Rozhodně na něm jsou i písničky, které nebudou rádia hrát, protože jsou vyloženě k poslechu. Přiměli mě k tomu i fanoušci, kteří mi říkali, že mají rádi, když takové písničky zpívám.

Standardy jsem poslouchala už jako dítě. Zpívala jsem je s tátou a mám je v sobě. Věděla jsem, že takovou desku někdy natočím a jsem ráda, že jsem to udělala.

Proč se album jmenuje Retro?

Protože mapuje hudební období od padesátých do osmdesátých let a jde napříč žánry. Jsou na něm balady, jazzové písničky, popový duet s tátou, kytarová skladba nebo diskotéková píseň. Je to ohlédnutí do minulosti. Výběr písniček jsem podřídila tomu, jak se mi líbily. Jsou tam coververze i původní skladby.

Co si o vaší tvorbě myslí váš tatínek, zpěvák Laďa Kerndl?

Všechny mé nové písničky slýchává jako jeden z prvních. Myslím, že první dvě desky se mu vcelku líbily, ale je fakt, že písně z Retra jsou mu bližší. Skladbu Aqua De Beber mi dokonce vybral on sám. Vždycky mi řekne svůj názor, současně ale ví, že si to nakonec udělám podle svého.

Složila jste někdy nějakou písničku?

Zatím ne, ale chtěla bych to zkusit. Hrála jsem sedm let na klavír, takže se za něj umím posadit a něco vymyslet. Je to ale asi jako s tou novou deskou. Musí pro to uzrát čas.