Budapešťští umělci se ukázali jako vynikající sólisté, kteří dokonale propojili skvělé pěvecké výkony s hereckým výrazem. Dalia Schaechterová prolnula tragiku své vroucně prožité Kostelničky do vztahů k Jenůfě, jejímu dítěti i oběma jejím nápadníkům. Tak úžasně zahraný a zazpívaný duet se Števou (výborný Attila Kiss B.) anebo závěr druhého dějství jsme na domácích scénách po léta nezažili!

Vynikající byli i Éva Bátoriová ve výrazově bohatě členěné Jenůfce a mužně trpký Laca Attily Wendlera. Orchestr pod taktovkou Jánose Kovácse si dobře rozuměl se zpěvností i dynamickou rozrůzněností Janáčkovy partitury. Škoda, že o skvělou maďarskou Pastorkyňu projevila zájem tak malá část brněnského publika, jež zjevně dalo přednost renomé Evy Urbanové v inscenaci téhož titulu v provedení pražského Národního divadla.

Náročnou operu zpracovali také studenti JAMU

Inscenaci původní Janáčkovy Pastorkyně z roku 1904 připravili studenti a pedagogové JAMU. Řada instrumentačních a dramaturgických odlišností opery před Kovařovicovými i Janáčkovými zásahy přinesla pozoruhodný pohled na relativně známé dílo. Strohá koncepce režisérky Lindy Keprtové ladila v řadě detailů s Vidnyánszkého maďarskou inscenací, rušivě působily jen současné kostýmy (Kostelnička Elišky Weissové) a rozdrobené svícení.

Pro studenty je Pastorkyňa pěvecky velmi obtížná, nicméně Lucie Kašpárková (Jenůfa) či Jakub Rousek (Laca) přesvědčili o slibné budoucnosti mladých pěvců, pochvala patří i dirigentu Ondreji Olosovi.