Radek Malý debutoval předloni knížkou Lunovis (vydal BBart). S ní vnesl do současné české poezie výrazně individualistický a suverénní hlas, do kterého vstupuje jednak tradice expresionistická a dekadentní, jednak vlivy morgensternovské jazykové komiky. Malého vázané a pečlivě rytmizované verše se přivracejí k černé noci a k stříbrnému měsíci, ke snění, k nevědomému pólu člověka. Zároveň ale svět, o kterém autor píše, je světem z masa a kostí, krutě reálný a současný. A Radek Malý je jeho neslitovným kritikem, zaníceným rebelantem a anarchistou, ale i sympaticky drzým a předčasně zmoudřelým skeptikem, který prochází nietzscheovským světem bez boha a - jak píše ve Vraních zpěvech - "už delší dobu lidma vlastně pohrdá". Není to ale pouhá kritika pro kritiku, kterou v této poezii čteme, básník s podobným gustem dokáže ironizovat i sám sebe.

Cena Jiřího Ortena je udělována od roku 1986 nadějím české poezie a prózy, kterým v době napsání díla nebylo víc než třicet let. V letošní porotě dále zasedli publicistka Jana Klusáková, předseda Obce spisovatelů Ivan Binar, romanopisec Václav Kahuda a literární recenzent Ladislav Nagy.