Slayer patří ke klasikům, spolu s Metallikou, Megadeth a Anthrax patřili v osmdesátých letech do velké thrashové čtyřky. A Slayer se stylu nezpronevěřili, stále sází na brutálně tvrdé riffy zkreslených kytar a kanonádu bicích. Nestali se součástí rockového mainstreamu jako Metallica, a přesto si nemohou stěžovat na nezájem publika. Pražský koncert to jasně potvrdil.

Sice to byl "jen metal", jak by řekli mnozí zastánci módnějších stylů, jenomže nabízí přesně to, co se od rockové hudby čekalo a stále čeká – údernost, nekompromisnost a provokativnost, navíc v dokonalém provedení.

Kerry King, kytarista americké trashmetalové skupiny Slayer, která vystoupila 17. listopadu v Praze.:. Kerry King, kytarista americké trashmetalové skupiny Slayer, která vystoupila 17. listopadu v Praze.foto: ČTK/Michal Kamaryt

Ani to poslední kapele nechybí, i když se na scéně pohybuje přes dvacet let. Však se také turné jmenovalo Nesvatá aliance, pravda, v ateistických Čechách to nemá tu údernost, ale v USA, kde politici včetně prezidenta otevřeně říkají, že k nim promlouvá Bůh, to působí trochu jinak. A Slayer, jejichž poslední alba nesou jasně protináboženské názvy Got Hates Us All a Christ Illusion, tento aspekt zdůraznili i projekcí. Zakrvácený Ježíš, přes kterého se promítal název kapely, měl vytetované tři šestky a nad hlavou místo obvyklého INRI napsáno džihád.

Před Slayer, kteří potvrdili své kvality a ukázali, že jsou dneska nejlepší thrashovou kapelou světa, hrál nový objev americké scény Trivium, který více čerpá z klasické podoby heavy metalu i rocku. Zajímavější proto bylo nekompromisní trio Mastonon, pohybují se mezi thrashem a hard corem.

Právě jejich vystoupení vyvrátilo o další oblíbené tvrzení – že metal je konzervativní styl, který nic nového nepřináší. A jistá konzervativnost mu pomáhá – kapely se nezpronevěří základním zákonitostem žánru, tudíž publikum ví, co od nich může čekat – a přijde.